Podle místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů Radky Sokolové, se v úterý můžeme těšit na to, že na pražském Palackého náměstí poteče krev. Ne, nemějte strach, tak blízko Řecku zatím nejsme. Naopak. Tuzemské odbory pojaly svoji prázdninovou rebelii odlehčeně coby happening. Pantomima a tragikomické scénky, například ze stomatologické ordinace, mají popsat slabiny reformy zdravotnictví ležící na stolech zákonodárců. Je sympatické, že ani v těžkých časech nás neopouští humor. A odborům budiž přičteno k dobru, že nabízejí pestrou škálu protestů od stávek, přes průvody, masové demonstrace prokládané písničkami až po mrazivou satiru. Eso es, tedy generální stávku, naštěstí nechávají schované v rukávu. V zemi hospodských tlachalů, hračičků a individualistů do posledního dechu je záhodno s ním nakládat jako se vzácným šafránem.

Kromě toho další nadějnou zprávou je, že čiperné v tomto dusném létě nejsou jen odbory, ale i ústavní instituce – vláda, Poslanecká sněmovna, jež zasedá dnes a zítra, a Senát, který se má sejít příští týden. A jelikož sociologové vyšmejdili, že dovolenou u moře či na jiném atraktivním místě v cizině si kvůli své finanční situaci nemohou dopřát skoro dvě třetiny Čechů, dá se tušit, že pracovití politici i sociální partneři nebudou mít nouzi o pozorné publikum.

Neradujme se však předčasně. Činorodost představuje pouze jeden z předpokladů užitečných výsledků. Provázena totiž musí být i vzájemným nasloucháním si a schopností dosahovat kompromisu. Zde má Nečasův kabinet evidentní nedostatky. Přitom četné průsečíky lze najít ve stanoviscích zaměstnanců, zaměstnavatelů, vládního poradního sboru zvaného NERV i parlamentní opozice. Názor, že „mnohé tlaky na škrty sociálních výdajů a proti zvyšování daní nejsou nutné, jsou politickým přáním a spíše problémy tvoří, než aby je řešily,“ vyjadřuje v čerstvém vydání týdeníku Respekt i renomovaný finančník George Soros.

Na skutečný dialog ještě není pozdě. Pokud se ale v neproduktivní happeningy definitivně změní vztahy koalice s opozicí a vlády s partnery v tripartitě, můžeme se na dlážděních dočkat i krve opravdové. Takový stav by byl porážkou politiky, demokracie, sociálního státu a vlastně nás všech, nehledě na to, na které straně barikády bychom se zrovna nacházeli.

Psáno pro ČRo1