Co byste řekli na to, že v Austrálii se snaží vychovat ovce tak, aby méně říhaly a nevypouštěly i z jiných otvorů plyny poškozující naše klima. Podobně jsou na tom prý i krávy v Argentině, kde snad dokonce uvažují o tom, že jim na záda připevní jakési jímače plynů. A co víc, dokonce se už rozmáhá iniciativa, abychom nejedli hovězí, chovalo se tím pádem méně skotu, a nezatěžovala se tak nežádoucími plyny naše planeta. A tak každý den z obavou čekám, kdy přijde zpráva z Evropské unie, že bude zakázáno pěstování hrachu, fazolí a dalších plynotvorných rostlin. Případně že budou prováděny testy, které určí, kdo je připuštěn k dalšímu chovu či kdo bude nucen nosit na zádech podobný jímač jako ony krávy či ovce. Přiznám se bez odporu (o chov už v mém případě nejde), že i po napití, byť pouze desetistupňového piva, jsem nucen si říhnout a nejsem si jist, zda to nebude špatně hodnoceno. A co víc, nevím, jak bude hodnoceno mé chování po požití hrachové kaše či fazolového salátu. A tak ve zlé předtuše věcí příštích, které by mohly v následující době nastat, jsem začal pátrat po protiopatřeních. Prý pomáhá saturejka. Třeba by pomohla i kravám a ostatnímu skotu a případně nahradila pěstování řepky olejné, o jejímž prospěchu se zase pro změnu začíná pochybovat.

To ovšem není jediná věc, která mě v poslední době dokázala překvapit. Už na základní škole jsme probírali procenta a v okamžiku, kdy se z rozhlasu ozvalo oznámení, že státní zaměstnanci chtějí stávkovat protože mají přijít až o tři tisíce korun měsíčně mě zarazilo, že se jedná o snížení platu o čtyři procenta. Schválně si to zkuste přepočítat, možná i vás zarazí výsledná částka.

Možná jste také jedním okem sledovali souboj našich politických titánů ve sněmovně o rozpočet. I tady jsem na rozpacích. Dopadlo to, jak to dopadlo. Hlavně abychom dostali ten slíbený třináctý důchod, z kterého bychom zaplatili v příštím roce dovolenou, že. Po nás může už přijít potopa, vždyť i díky globálnímu oteplování moře stoupá, a tak nás stejně nic jiného nečeká…

Tak vám přemýšlím, že přestanu poslouchat rozhlas, číst noviny a v televizi budu koukat jen na pořad „Jste to, co jíte“. U toho se taky vždycky pěkně naštvu, ale tak nějak zdravě.