Proč Sparťan Horváth prý jen „uklidňoval fanoušky“? Že by se pouze podřekl, neboť právě hajlování fanoušci respektují? Hlavní otázka je ale širší: Proč v českém fotbale vládne hnědý slovník a gestikulace? Možná je tahle společnost už tak znecitlivělá, že vulgarismy nestačí a je třeba „prolamovat tabu“. Ano, fotbal a fotbalové fandění je souboj skupinových identit, jenže ve zdejším provedení označuje skupiny, které nacisté likvidovali v Osvětimi: Sparta, buzerantů parta, Jude Slavie, polský Židi (Ostrava), ta inspirace není náhodná.

Možná je v tom i obava z otevřeného světa a jeho nástrah, ne zcela nepodobná pozicím českého prezidenta. Václav Klaus všemu, co nechápe, s čím nesouhlasí, v čem se nevyzná, udílí nepřátelskou skupinovou identitu - je to levičácké. Tak vznikly i proslulé atributy levičáctví - batůžek, snowboard a plastová lahev.

Fanoušci fotbalu potřebují silnější identitu. Jak ponížit soupeře ve společnosti, která široce toleruje výrazy typu prdel? Zahajlovat si na „Židy“. Není to tedy ryzí antisemitismus, spíše lidská blbost. Ale je mezi tím vlastně rozdíl?

LN, 31.8.2007