Mnoho občanů si před 2. kolem voleb do Senátu klade otázku: jít či nejít? A koho volit, je-li výběr zúžen na dvě víceméně nedůvěryhodné síly? Jednoduché postavení mají pouze lidé, kteří se řídí starou známou zásadou „je lépe mýlit se se stranou než mít pravdu proti straně“. Všem modelovým představitelům pochybovačů by se lépe žilo, kdyby jednoho ze dvou nevyhovujících uchazečů o mandát nahradil kandidát snové síly, která má pevnou ideovou páteř, je si vědoma mravního obsahu politiky a zatím neměla příležitost umazat se v nějaké korupční aféře. Jenže kde ji vzít?

A tak se pochybovačům v této zemi žije jen o něco lépe než před Listopadem. Tehdy se nedokázali ztotožnit s jednou vedoucí stranou. Dnes zde jsou hned dvě vedoucí strany. Proti předlistopadovým poměrům je kladem možnost projevovat nesouhlas nahlas a beztrestně. ..

To vše vede k tomu, že pochybovači opět nepřijdou k volbám

Otázku „jít či nejít“ poněkud jiné povahy patrně řešili po volebním výprasku z minulého víkendu představitelé koalice. Po včerejším hlasování o důvěře vládě je jasné, že pro ně je otázka pro tuto chvíli vyřešena. Zmatky, které by následovaly po pádu vlády, jsou to poslední, co tato země v současné situaci potřebuje Hamletovskou otázku by si tak snad měli položit nejvýše někteří členové vlády, kteří se zvlášť zasloužili o pokles oblíbenosti koalice u voličů. Mezi odstupujícími hejtmany by se za ně jistě našla kvalitní náhrada. Mirek Topolánek má mimořádně příznivou situaci pro rekonstrukci svého kabinetu.