Hrozí víc sunnitští džihádisté, nebo šíitský Írán?

Na zprávy o tom, že koalice států začala bombardovat nějaké fanatiky, už jsme si zvykli. Ale ta čtvrteční se zásadně vymyká. Až dosud se ona příslovečná koalice spojovala se Západem, Amerikou, NATO. Ale nad Jemen startovaly saúdskoarabské bombardéry. A ke koalici řadí televize al-Arabíja státy jako Egypt, Maroko, Jordánsko, Katar či Kuvajt. Je to dobrá zpráva, či špatná?

Jak se to vezme. Dobrá je v tom, že konflikt v muslimském světě konečně řeší samy muslimské země. Saúdské Arábii nelze předhazovat, že chce vyvážet demokracii nebo se zmocnit ropných polí. V tomto smyslu ta zpráva napravuje optiku, která připisuje veškeré mocenské choutky i viny Západu.

V tom ostatním se ale dobrý konec nerýsuje. Zvykli jsme si už i na to, že největší hrozbou v regionu jsou sunnitští povstalci (džihádisté Islámského státu). Právě k tažení proti nim volal prezident Zeman v Praze i ve Washingtonu. Jenže abychom zůstali v lokální optice, nyní sunnitská letadla bombardují šíitské povstalce podporované Íránem. V tom je posun.

Miloš Zeman varuje před zlem islamismu, ale jako by pomíjel, že hrozba má podobu vah o dvou miskách. Na jedné jsou brutální sunnitští fanatici schopní verbovat bojovníky i na Západě. Na druhé misce je šíitský Írán a jeho mocenské ambice. Írán podporuje šíity v Iráku, Sýrii (alávity), Libanonu, Bahrajnu a teď i v Jemenu. Pomáhá Iráku a de facto i Americe proti Islámskému státu, ale mocensky ovládá už čtyři arabské metropole – Bagdád, Damašek, Bejrút a Saná.

Íránci neuřezávají hlavy nevěřícím, ale jejich vliv sílí. Touto optikou vnímejme snahu Íránu o jadernou technologii, jeho podporu šíitským povstalcům v Jemenu i reakce sunnitských zemí na ni. Při vší úctě k boji proti Islámskému státu není dobré pomíjet druhou misku vah rizika.

LN, 27.3.2015