Srážka pendolina s kamionem u Studénky rozvířila diskusi o křížení železniční a silniční dopravy. Hovoří se o řidičově panice poté, co se octnul mezi závorami.

Návody jak se z takové ošemetné situace dostat říkají, že řidič musí pokračovat v jízdě i za cenu přeražení závory a poškození automobilu v případě, že je sám a někdo druhý mu proto nemůže nadzdvihnout závoru. Přesto byly již v minulosti některé přejezdy navrženy tak, že se závora zavírala pouze na pravé straně silnice a i po automatickém stažení závor zůstávala část silnice před šoférem, který nerespektoval světelnou signalizaci a vjel na přejezd, volná a mohl tak přejezd opustit, aniž musel stažené závory přerazit. Odpadal tak efekt „stažených závor“ a zmatků, které u provinilce vyvolají.

Je samozřejmě základní povinností respektovat světelnou signalizaci. Když už se stane, že si řidič myslí, že to „ještě stihne“ a projede, vystaví tím nebezpečí smrti naprosto nevinné lidi. Pak je každá rada drahá a záleží na tom, jak se řidič nerespektující zákon zachová. Že se dostane do silného stresu, je zřejmé. Případ, kdy by před sebou ale neměl staženou závoru, by mohl usnadnit opuštění přejezdu. Polský řidič kamionu má na svědomí již tři lidské životy. Na přejezd vjet nesměl. Způsobil tragédii pro všechny rodiny obětí. Těm už žádná diskuse nepomůže. Změna technického řešení přejezdů, která by počítala s případnou nekázní řidičů, však má smysl. Může zabránit takovým typům neštěstí, jaké se teď stalo u Studénky.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz