Pravděpodobně najdeme podobné příklady i v jiných regionech, ale na Šumavě jsme se s tím setkali na vlastní oči. Hnutí Duha a další nevládní organizace, placené ze státních příspěvků, organizovaly na Šumavě akce namířené proti zájmům státu, krajů a obcí. Až se obyvatelé Modravy spontánně vzbouřili a "vyhnali duháky z lesa". Vzpomeňme si, když na Šumavě nastoupil nový ředitel Jan Stráský, nevládní organizace spustily melu za jeho odvolání. A to byly tehdy spolufinancované nejen z rozpočtu ministerstva, ale i Národního parku. Nejen já jsem si mnohokrát kladl otázku, proč stát financuje organizace, které podrývají jeho autoritu.

K práci bývalého ministra Tomáši Chalupy mám výhrady, neboť nedotáhl do konce dlouho připravovaný zákon o Šumavě. Avšak i pod dojmem událostí na Šumavě, zpřísnil a omezil financování nevládních organizací z rozpočtu svého ministerstva. Současný ministr Podivínský v demisi v tomto trendu pokračoval, za což si oba vysloužili kritiku nevládních organizací.

Nicméně, nevládní ekologistické organizace jsou mistry v politickém a mediálním lobbingu, a tak se v koaliční smlouvě ČSSD, ANO a KDUČSL objevil v kapitole 4.6 (Spolupráce s občanskou společností) následující odstavec: "... vytvoříme systém, který zaručí ekonomickou nezávislost občanského sektoru v oblasti životního prostředí na změnách politické sféry." Co si pod tímto odstavcem máme představit? No samozřejmě, navázání nevládních organizací na státní rozpočet tak, aby jakýkoli nový ministr nemohl přísun peněz přiškrtit.

Prosadí­li si nevládní organizace tento závazek v nové vládě, budeme jim muset přiznat úspěch a šikovnost v lobbingu. S jednou maličkostí: je-li nějaká organizace financována ze státního rozpočtu, nemůže se dále nazývat nevládní.

Českobudějovický deník, 7. 1. 2013

Převzato z TomasJirsa.cz

Autor je senátor za ODS