Tak se nám chlapci a děvčata z levého břehu hezky odkopávají. Čím jsou nervóznější, tím méně se jim daří držet dekorum. A tak někteří dávají již zcela nepokrytě najevo, o co jim ve skutečnosti jde. Z pod masky ctitelů demokracie jim vytéká na vestu jedovatá slina děsu. Oni se totiž demokracie bojí.

Ne že by to bylo něco nového. Vzpomeňme na to, když před lety získali významné procento ve volbách rakouští Svobodní. Vypadalo to, že někteří bruselští mutanti dostanou psotníček. S neskutečnou a špatně skrývanou arogancí dávají najevo, že oni jsou povoláni soudit, zda volič volí správně nebo špatně.

V této souvislosti je malebným příkladem panický strach bruselských regulovčíků před lidovými referendy. A když už se taková nepředloženost někde stane, jako třeba v Irsku, hlasuje se prostě tak dlouho, až to dopadne “správně“.

Volební zisk každé pravicové strany v Evropě je vždy a bez výjimek označen za „ohrožení demokracie“. Dostáváme se tak do absurdní logické smyčky, že demokracie ohrožuje demokracii.

Ve skutečnosti demokracie může ohrozit především monopolní korýtka levicových sociálních inženýrů, kteří vědí, co je pro voliče dobré, lépe než on sám.

Zajímavé je, že když některá ze zemí EU je zcela ovládnuta levicovými extremisty, vše je v pořádku. Pan Juncker se na uvítanou objímá s komunistou Tsiprasem tak vášnivě, že se člověk zamýšlí nad jeho sexuální orientací.

Oni to vlastně mají soudruzi těžké. Jejich pojetí společnosti směřuje k totální (a totalitní) regulaci všeho a všech. Není divu, že jim je svoboda a demokracie na obtíž. Také s ní již dlouho a celkem úspěšně bojují. Dnes nám ve skutečnosti vládnou nikým nevolení komisaři v Bruselu a role národních parlamentů spočívá především v implementaci „evropských“ právních předpisů. A těm pitomým voličům to začíná stále více vadit. Není to k vzteku?