Násilný útok na vnější hranici EU je násilný útok

Malé enklávy jiných suverenit či politických systémů mají pestrý význam. Ukazuje to britský Gibraltar ve Španělsku, bývalý britský Hongkong a bývalé portugalské Macao v Číně (uchovaly si politickou pluralitu, Macao i hazard) i španělské enklávy Ceuta a Melilla v Maroku. Ve čtvrtek si vrháním nehašeného vápna a improvizovanými plamenomety prorazilo cestu do Ceuty 600 migrantů z Afriky. Nebylo to poprvé a v celkovém rozsahu migrační krize je to jen detail. Přesto o něčem podstatném vypovídá.

Zaprvé. Ceuta a Melilla jsou integrální součástí Španělska i schengenského systému. Jsou to jediná místa vedení vnější hranice EU na africkém kontinentu. A zároveň jediné případy, kdy Afričané tuto hranici překračují ne jako z moře vylovení uprchlíci, ale coby útočníci. Nebo by snad měli být rovněž zachraňováni, aby si třeba neublížili vlastními plamenomety?

Zadruhé. Občané EU by měli vědět, jak se k tomu vysloví unijní orgány. Je plot na španělské vnější hranici EU (stojí tam od roku 1993) stejně odsouzeníhodný jako ten na maďarské vnější hranici? (V roce 2015 ho mluvčí Evropské komise přirovnala k berlínské zdi.)

Pokud ano, pokud tu neplatí dvojí metr vůči Madridu a Budapešti, mělo by být Španělsko za svůj plot kritizováno právě tak tvrdě jako Maďarsko. Mělo by se říci i to, před jakou válkou tito běženci přes Maroko prchají.

Pokud ne, ať se jasně řekne, že jde o násilný útok na vnější hranici EU – a ta ať požádá Maroko o spolupráci. Nebo snad Maroko vnímá jako zfanatizované Pásmo Gazy, odkud radikálové útočí na hraniční plot, a západní levice jim ještě tleská?

Zatřetí. Co bude s těmi, kteří se násilně do areálu Schengenu už dostali? Formalisticky vzato by se mohli nalodit na španělské plavidlo a bez kontroly odjet na evropský kontinent. Prakticky by to ale mělo fungovat tak, že španělské úřady – Schengen Neschengen – budou přístavy tvrdě kontrolovat. Kdyby si vybraly první možnost, nahlas by zvonily Schengenu skutečný umíráček.

LN, 28.7.2018