Mnozí to znají. Děťátko se narodí, roste a začíná vnímat okolí. Jako každému, i takovému malému človíčkovi se lecos nelíbí. Dokud nemluví, dává nelibost najevo kňouráním. To se časem stupňuje, děťátko se vzteká a i jinak různě ztrpčuje život svým rodičům.

Malý, vnímavý tvor časem přesně vypozoruje, co může, co mu projde a co ne. A přesně tak je to i s našimi bez pozvání přišedšími muslimskými hosty. Rozdíl je jen v tom, že malé dítě se dá snáz ovlivnit a nechá si, pokud jsou rodiče šikovní, vštípit základy harmonického soužití se svým okolím. V podstatě jde o něco mezi cvičením opic a psů.

Přítel vyhrál nad světskými v kartách šimpanze. Postavil mu doma klec a z vyprávění nevyplývalo, že by měl potíže, tedy ten přítel. Až jednou jsme měli někam jet. Přijdu ráno k němu. Oba právě vstávali. Pán otevřel klec, šimpanz vylezl a prásk, rána jako z děla. Jen se opici hlava zatřásla. „Co blbneš, proč ho biješ?“ informoval jsem se. „To máš jednoduchý, von je takový milý zvířátko, jen když ráno dostane pořádnou facku. Když mu ji nedám, začne mě tahat tza vlasy, shazovat nádobí ze stolu a prostě chovat se rozjíveně jako malej harant.“

Šimpanzi, děti i muslimové, všichni něco zkoušejí a jde jen o to, co se jim povolí. V sedmdesátých letech muslimské ženy v Německu šátky nenosily - byly integrované. První jsem viděl až v New Yorku, kde skupina íránských demonstrantů protestovala proti šáchu Rezovi Pahlavímu.

Turci přicházeli do Německa pracovat a když si vydělali, odcházeli do vlasti, kde si s oblibou otevírali hospody. Turek pak seděl u východu u kasy, personál kmital a když došlo na placení, majitel poděkoval a rozpovídal se o Německu, kde dříve pracoval. To všechno vzdor tomu, že Turci byli tenkrát pro domorodce, hlavně Bavoráky, jen Kümmeltürken (kymeltyrke - kmíňák) a nikdo se s nimi v Německu nijak zvlášť nebavil.

Cizinci, kteří tenkrát přišli do Německa za prací, nevěděli, co všechno si mohou dovolit. Neměli to vyzkoušené. Dnešní muslimové v Německu, ti jsou jiní. Mají to perfektně zmáknuté, v zákonech se vyznají a velmi dobře vědí, že značná část německé veřejnosti si nechá tancovat na nose. Turci patří ještě k těm nejlepším, ostatní jsou daleko horší.