Nejenom Denali aneb Proč se přejmenovávají hory

Tak nám zabili McKinleyho, paní Müllerová, řekl by teď Švejk. Nemyslel by atentát na prezidenta USA v září 1901, ale horu, jež byla po něm – ještě než se stal prezidentem – pojmenována. Generace žáků se učily, že nejvyšším vrcholem Severní Ameriky je Mount McKinley. Ale další generace se budou učit, že je jím Denali. Spor o oficiální jméno hory rozhodl svou federální autoritou prezident Obama.

Řekněme rovnou, že to nebyl spor ideologický, ale byrokratický. Jméno Denali je původní, autentické a nesporné. To, že se prosadilo úředně až teď, odráží jistý trend, což si uvědomí každý, kdo si všiml, že například Austrálie vrátila hoře Ayers Rock domorodý název Uluru. Ale není to ryzí ideologie.

Tu ukázal Sovětský svaz, když nejvyšší hory Pamíru pojmenoval Pik Lenina a Pik Stalina (od roku 1962 Pik komunizma a od roku 1998, rozhodnutím Tádžikistánu, Štít Ismáíla Sámáního). Ukázal ji i diktátor Trujillo, když metropoli Dominikánské republiky přejmenoval na Ciudad Trujillo a nejvyšší horu na Pico Trujillo. Ale na návratech k původním autentickým názvům nic umanutého není.

Komu se přejmenovávání nelíbí, ať to vezme důsledně. Třeba tak, že Sněžce bude říkat Schneekoppe. Či krušnohorskému Klínovci Keilberg: úřední český název se hledal až po roce 1918. Víte, jak se jmenuje třetí nejvyšší vrchol Krkonoš i celého Česka? Je to Studniční hora, jak snadno dohledáte v lexikonu. Ale úředně je to jméno posvěceno až od roku 1952. Do té doby to byl Brunnberg. Takže preferujete-li Mount McKinley před Denali, preferujte též Brunnberg před Studniční horou. A raději ani neuvažujte, že „echt česká“ jména jako Obří důl jsou pouhé otrocké překlady z němčiny.

LN, 2.9.2015