Většina účastníků tohoto sportovního klání po tragedii způsobené obrovským zemětřesením a následnou vlnou tsunami veřejně vyjadřovala Japonsku velkou podporu. Někteří z nich však oznámili, že závod této světové série v Japonsku budou bojkotovat, neboť se prý bojí ozáření.

Lidé, kteří se běžně řítí do zatáček závodních tratí rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu, v obrovských rychlostech docela pravidelně padají na tvrdou dráhu a vyznají se v jemné technice motocyklových supermotorů, nedovedou z internetu získat pár informací o tom, co je a jaké účinky na lidský organismus má ionizující záření.

Možná, že by je překvapilo, že jen při letu do Japonska ve vysokých letových hladinách by byli ozářeni mnohonásobně více než při „procházce“ těsně kolem elektrárny Fukušima. Zdaleka se to nedá srovnat ani s tím, čím prošli v roce 1986 účastníci Závodu míru, kteří museli projíždět ulicemi Kyjeva několik dní po doposud nejhorší havárii jaderné elektrárny – té černobylské.

Nerozumím tomu, proč se většina lidí sama řadí mezi hlupáky. Vždyť jen když vyjedou autem z garáže, podstupují několikamiliónkrát větší riziko smrti, než že zemřou na následky ozáření radioaktivitou po havárii jaderné elektrárny.