Spouta lidí se ho dnes pokouší najít napříč časem i prostorem a nálezy exemplářů jsou vystavovány s velkou pompou, byť s určitými obavami, že by ta „výkladní skříň“ mohla vyletět do vzduchu. Pro identifikaci vzorků a jejich bezpečné uložení pořád nejsou sjednocené parametry. Pátrání však bylo vyhlášeno a prostředky vynaloženy nemalé. Zůstává jen otázka, zda jsme celou záležitost vzali za správný konec.

Jehla v kupce sena asi nebude ten pravý příměr, neboť jehly už svojí podstatou bodají a pro evropské oře jsou nestravitelné, na rozdíl od onoho sena, které podobnou škodu nepůsobí, pokud by se snad nehodlalo radikalizovat... Možná snad „stéblo sena v hromadě jehel“ bude lépe vystihovat situaci, ve které se nachází organický materiál, který, pokud se nebude tvářit stejně tvrdě a necitelně jako ostatní kovové útvary, tak riskuje odvrhnutí jako nepatřičný a (ve společnosti jeho železných souvěrců) dokonce nebezpečný element. Takový, co se na první pohled může zdát méně odolný, přesto by však mohl vyvolat obávanou „korozi“. Podobnou korozí si křesťanství muselo projít ve formě reformace a osvícenství, aby vytvořilo na povrchu ochrannou vrstvu a zároveň si uchovalo zdravé jádro a mohlo tak obstát v sekulárním světě naší civilizace.

Ovšem právě zde se projevuje zásadní problém - islám a jeho představitele při této představě hrůza jímá, že by v této zkoušce neobstál a v prach se obrátil. Ani se tomu nelze příliš divit, pokud si připomeneme třeba tzv. „perestrojku“, neboli pokus Michaila Gorbačova reformovat komunismus v Sovětském svazu.

Ale možná, že zde je určitá šance - kromě ojedinělých snah o reformu islámu v poslední době, existuje již dlouho „alternativní“ směr, který připomíná hinduistickou bhaktijógu a je dokonce srovnatelný i s křesťanskou mystikou sv. Františka a mistra Eckharta.

Ano, to je sice hezké, ale právě tito súfisté představují v očích ortodoxních imámů ty nejhorší nepřátele, kacíře a přední kandidáty na likvidaci ve vlastních řadách. Na rozdíl od představitelů Islámského státu jsou to podle nich naopak oni, co „nemají s islámem nic společného“.

Také se už podařilo jich velkou většinu vyvraždit za souhlasného mlčení „ochránců lidských práv a hodnot humanismu“, neboť nejsou příliš zajímaví pro jejich politické cíle. Asi by ani nebyli ti spolehliví voliči oněch neomarxistických elit, které lákají svoje příznivce pomocí benefitů, na které se většina skutečných esoteriků nechytá.

Zatím jsme svědky toho, že jedna z nejhorších totalitních ideologií (srovnatelná s nacismem a komunismem dohromady) se za nábožensví jenom zbaběle schovává a jejím skutečným cílem není „osobní cesta k bohu“, ale násilné ovládnutí světa a podrobení či odstranění všech, co stojí v cestě.

Čas ukáže, jestli islám bude ochoten podstoupit podobnou zkušenost, jako byla reformace a osvícenství v Evropě, a nabídne svým lidem i lepší perspektivu do budoucna. Osobně bych jim to moc přál. Ale pokud sami muslimové nebudou mít potřebu si touto zkouškou projít, tak ostatní to za ně udělat nemohou. A do té doby také v našem světě (světe, div se) nebudou vítáni!

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)