Kdo se bojí vlivu islámu, nemusí být ultrapravičák

Proč se nesjednotíte? Tak si na Facebooku stěžuje jeden z fanoušků Národní demokracie Adama B. Bartoše. To je zajímavá otázka. Sílící vlna běženců (mezi nimi hodně muslimů) přináší do Evropy společné téma i tam, kde se uprchlíci zatím počítají jen na stovky, tedy k nám. Přitom odpověď na otázku, proč se zdejší ultrapravicové, nacionalistické a protimuslimské party nesjednotí, není vůbec jednoznačná. Našinec si vzpomene na známou scénu z Monty Pythonů (Život Briana). Lídr radikálů Reg zkouší nováčky z toho, kdo je největší nepřítel, ale po pár vyjmenovaných frakcích se neudrží: „Ty troubo, to jsme přece my!“

Sjednocování radikálů a extremistů je vždy ošidné. Koneckonců palestinské teroristické skupiny se nesjednotily nikdy. Ale u českých radikálních postojů proti vlivu islámu máme co do činění s něčím jiným – jako bychom ten jednotící prvek sami viděli jen zvenčí. Nelze přece házet do jednoho pytle Konvičkovu islamofobii, Bartošovo národovectví zahuštěné antisemitismem a sůl země Vandasovy Dělnické strany sociální spravedlnosti. Co je na islamofobii a sociální spravedlnosti tak extrémně individualistického a protisolidárního, aby to sneslo nálepku ultrapravice?

Mají-li tyto party nějakého společného domácího nepřítele, nehledejme ho podle ideologických definic, ale spíše tam, kde ho našla německá – ideově též velmi různorodá – Pegida. Jejím heslem je „lživý tisk“. Demonstranty Pegidy semklo přesvědčení, že starosti a postoje běžných lidí nemají u politických, kulturních či mediálních elit zastání. Že jakákoliv kritika muslimských excesů vede tyto elity jen k paušálnímu odsuzování ultrapravice, xenofobie a fašismu. Proto Pegida zlomila nad elitami hůl a u nás ji lámou ti, kteří tíhnou ke Konvičkovi či se jen obávají vlivu islámu. Neobávají se možná ani tak záplavy muslimů jako spíše toho, že zdejší elity se vlivu islámu už preventivně přizpůsobují.

Když Jan Ruml vleze v pruhovaném munduru do klece, aby protestoval proti politickým vězňům na Kubě, tleská se mu. Když skupina Pode Bal vystaví plastiku muže, kterého v roce 1986 roztrhali psi komunistické Pohraniční stráže, je to o. k. Ale když se objeví plastiky ukamenovaných muslimek, aby upozornily na excesy islámu, už se o věc zajímá policie. Tento appeasement elit sjednocuje lidi možná více než jakákoliv ideologie.

LN, 17.8.2015