Každá krize má svůj životní cyklus. Něco podobného jako reakce na osobní tragédii. Tam to začíná ‚popíráním‘, pokračuje ‚naštváním‘ atd.

Velké sociální krize mají také cykly. První fáze je ‚Ignorace‘ – pár cvoků bije na poplach a nikdo si toho nevšímá. Druhá fáze je také ‚Popírání‘ – víc a víc cvoků bije na poplach a společnost a autority začínají reagovat, ale vehementním popíráním problému. Třetí fáze jsou ,Úlekové reakce‘ – v souladu s předchozím popíráním problému se udělá nepromyšlené, demonstrativní rozhodnutí, které celou situaci dramaticky zhorší, ale bude tvrdohlavě obhajováno. (Viz velkorysé pozvání od Angely Merkelové, které jí vyneslo přezdívku „Mutti Multikulti“ a nejspíš ji trvale zanese do historie Evropy. Obávám se, že nikoliv oslavně.) Čtvrtá fáze je ‚Útok na kritiky‘ – obvykle snaha o získání času. Pátá fáze závisí od míry demokracie společnosti. Spektrum se bude pohybovat od ‚Likvidace kritiků‘ v diktátorské společnosti, k tichému ‚Zmizení vůdců do propadliště dějin‘ ve společnosti víceméně demokratické. Pátá fáze je nesmírně kritická, protože může vynést jak novodobého Hitlera, tak Churchila.

Kde se pohybujeme teď? Řekl bych, že ve fázi čtvrté, v Útoku na kritiky. Neposlušné státy jako Maďarsko, Slovensko, trochu Česko, donedávna i Polsko, jsou napadány jako rasistické, xenofobní a všeobecně buranské. Za co? Že bojují za své občany proti politicky korektnímu šílenství? (V našem případě se dá říct, že pan Sobotka sice také bojuje za svůj národ, ale bohužel v tom hlubokém předklonu holt nemůže mít tu razanci jako třeba pan Orbán či pan Fico.)

Paní Merkelová byla zrovna zachycena zapnutým mikrofonem, jak tlačí na Marka Zuckerberga (majitele Facebooku), aby censuroval „rasistické“ (rozuměj protiimigrantské) příspěvky na Facebooku.

Paní Merkelové bychřekl pouze jedno: „Když jste tak nakrásně všechny ty migranty do Německa pozvala, tak si je tam pěkně nechte a necpěte je jiným.“

petr.kolar.canada@gmail.com