18.8.2017 | Svátek má Helena


GLOSA: Evropský „rovný“ přístup...

10.8.2017

... a podobenství o černém medikovi

Jak si tak čtu tu o výrocích nového francouzského prezidenta na adresu zemí V4, tu o nápadech jedné německé europoslankyně přesídlovat do východních členských zemí EU celé syrské vesnice, tu o výsledcích testů potravin, které potvrzují, že výrobek stejné značky pro Německo obsahuje maso a pro nás jen separát, napadlo mne následující podobenství.

Žil byl jeden černý kluk, jmenoval se řekněme Washington. Vyrůstal jen s maminkou, jeho táta se zabil v autě, když on sám byl ještě malý. Jeho maminka pracovala za malou mzdu v místním fast foodu, ale o vzdělání svého synka dbala. Pořád mu říkala „Uč se, uč se. To aby ses jednou měl lépe než já.“

Byla v tom důsledná, kluk se neflákal po ulicích jako mnozí jiní. Vystudoval střední školu, pak se dostal i na medicínu. Absolvoval ji a stal se panem doktorem.

Dostal stipendium od jedné nemocnice, přestěhoval se za prací. A protože už na škole rád hrál tenis, podal si přihlášku do místního tenisového klubu.

Ale tam mu odpověděli. „Nemůžeme Vás přijmout. Musíte napřed jen platit členské příspěvky, ale členem nebudete a hrát tu u nás nesmíte. Je to přechodné období několika let. Takové jsou naše klubové hodnoty.“

Takže napřed jen několik let platil a hrál si tenis jinde. V práci zatím povýšil již na sekundáře.

Po ukončení přechodného období ho však do klubu zase nevzali. To prý měl špatnou značku dresu, pak zase špatnou raketu. Nakonec i špatný účes a přízvuk.

Bylo mu to stále divnější a podezřelejší, až se nakonec jeho podezření potvrdilo. Místní tenisový klub byl ve skutečnosti filiálkou místního Ku-klux-klanu.

Co má náš medik udělat?

1. změnit žádost o členství v klubu na žádost o přijetí do pracovního poměru na pozici sluha – sběrač míčků

2. šetřit na plastiku a koupit si louh na vybělení kůže

3. poslat je k šípku, hrát si tenis s podobnými, jako je sám, a založit si případně vlastní klub.

***

A jaké z toho plyne poučení?

Ono obvykle nezáleží na tom, jací ve skutečně jsme, a to ve všech možných měřitelných parametrech. Ono mnohdy nezáleží ani na tom, co si o sobě myslíme. Podstatné často je, co si o nás myslí ostatní. Nevzít tento fakt na vědomí může být velkou chybou.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4



Diskuse


J. Mikovec
20:14
10.8.2017

P. Švejnoch
11:50
10.8.2017

P. Zinga
16:23
10.8.2017

M. Moravcová
11:02
10.8.2017

V. Povolný
10:53
10.8.2017

P. Rudolf
10:18
10.8.2017

M. Vondráček
11:33
10.8.2017

R. Langer
10:16
10.8.2017

R. Langer
10:19
10.8.2017

J. Tachovský
9:48
10.8.2017

A. Alda
8:41
10.8.2017

P. Lenc
9:41
10.8.2017

K. Frauknecht
10:46
10.8.2017

A. Alda
11:03
10.8.2017

P. Lenc
11:08
10.8.2017

Z. Rychlý
7:20
10.8.2017

A. Alda
8:49
10.8.2017

Z. Rychlý
11:28
10.8.2017

A. Alda
8:50
10.8.2017

J. Kanioková
19:19
10.8.2017

počet příspěvků: 21, poslední 10.8.2017 08:14









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.