Když píšu o sociálních demokratech, nemůžu si pomoci - ty texty jsou pravidelně plné pohrdání a úšklebků…

Protože si sám nevážím fanatiků, zaťatých lidí, kteří si nevidí ani na špičku vlastního nosu, občas si říkám, jestli snad těm socialistům nekřivdím. Tu a tam se na nich pokouším hledat alespoň něco pozitivního (HIV?) – najít alespoň jednoho spravedlivého…

Je to hrozná fuška, přijde mi to jako hledání jehly v kupce sena.

Asi tím moc JUDr. Stanislavu Křečkovi nepomůžu, ale je to momentálně úplně jediný český sociální demokrat, o kterém dokážu prohodit vlídnější slovo.

Získal si můj respekt, když se nenechal zastrašit novou ombudsmankou-ježibabou, že občas dokáže držet a dokonce i veřejně zastávat nekonformní, neoblíbené názory na dění kolem Ukrajiny, že se ani v úřadu zástupce ombudsmana nebojí vyslovit nepříjemné, neoblíbené pravdy ohledně menšin…

Znovu jsem si to připomněl, když jsem četl jeho článek Krásná hesla šokovaných ministrů.

Imponuje mi tady, že se Křeček směle pouští také do svých stranických kolegů - ministrů, kteří se pří své návštěvě Šluknovska tak upřímně podivovali místním poměrům..

Je opravdu podivné, když noví ministři jsou tak šokovaní z poměrů, které pro nikoho ze zainteresovaných nejsou tajemstvím...

Člověk by předpokládal, že když do těch svých funkcích nastupovali, tak už o té problematice alespoň něco málo věděli, že teď na to nebudou koukat jako tele na nová vrata!

Naprostý souhlas, pane Křečku - překvapení, šokovaní ministří nám jsou k ničemu, stejně tak tako ta věčně krásná, ušlechtilá hesla a řečičky těch zjevně nekompetentních, ale o to víc užvaněných lidí!

Převzato z JosefHavranek.blog.idnes.cz se souhlasem autora.