Evropa má zůstat Evropanům. Zatleská se tomu?

Víte, co je to intersekcionalita či intersekcionální myšlení? Pokud ne a chcete být „in“, tak si to rychle osvojte. Intersekcionalita učí, že nelze hájit jen jedny utlačované. Hájíte-li menšiny rasové, musíte hájit i menšiny náboženské, genderové, jinak sexuálně orientované, uprchlíky, migranty a tak dále. Někdy to působí až legračně. Tak jako se kdysi říkávalo „marxismus-leninismus – Mao Ce-tungovo myšlení“, by se mohlo dnes říkat „antirasismus – antidiskriminace – intersekcionální myšlení“. Ještě větší legrace ale nastává, když pravidla intersekcionality poruší některá ikona progresistů. Třeba dalajlama.

Ve čtvrtečním rozhovoru pro BBC se dalajlama pěkně rozpovídal o uprchlictví a migraci. Evropa má podle něj přijímat uprchlíky, dát jim vzdělání i kvalifikaci, leč to vše s mírou, neboť cílem je, aby se tito lidé vrátili na svá území. „Evropa by měla zůstat Evropanům,“ řekl doslova. Hrome, není to totéž, jako když Miloš Zeman řekl „Tato země je naše“? „Omezený počet je v pořádku,“ rozvíjel to dalajlama podrobněji. „Ale aby se celá Evropa postupně stala muslimskou zemí? To je nemožné. Nebo africkou zemí? To je také nemožné.“ Kde už jsme takové vysvětlení rozdílu mezi individuální a masovou migrací slyšeli? Nezaznělo z Institutu Václava Klause? Je možné jeden postoj hanět a druhému tleskat? Či máme odsoudit dalajlamu coby zrádce intersekcionality?

Jistě, je to jen legrace. Ale dotýká se věci zásadní pro západní civilizaci. Sílícího přesvědčení, že jako jednotlivci máme všichni nárok skoro na všechno včetně volby pohlaví, ale jako společnost nemáme nárok skoro na nic včetně tak banálních přání, aby Evropa zůstala Evropanům.

LN, 29.6.2019