Čím méně EU „čoudí“, tím více se poutá pravidly

Mysli globálně, jednej lokálně, zní známá poučka. Pokud stále platí, lze říci, že teď přijaté závazky Evropské unie na globální rozměr rezignují. EU se zavázala dále snížit emise CO₂a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Zní to ambiciózně. Lze to ale číst i jinak: čím dál přísnějšími pravidly se spoutává oblast, která se na globální emisi podílí stále méně – nyní už pod 10 procenty. Globálně se evropský závazek téměř neprojeví. V tom je čertovo kopýtko.

Jestli si někdo myslel, že Evropa se omezuje proto, aby stoupající hladina oceánu nezalila přelidněnou nížinu Bangladéše, skočil na špek. I kdyby EU snížila své emise až na nulu, už dávno ji předstihla Čína (čtvrtina světové produkce) a dohání ji Indie, Brazílie či Írán.

Skončily časy, kdy EU chtěla být avantgardou, která strhne ostatní. To byly doby prvního Kjótského protokolu. Začal platit v roce 2004 po přistoupení Ruska, kdy zahrnul státy produkující 55 procent emisí. Kjóto II (2012) zahrnuje státy produkující jen 15 procent zátěže CO₂ – stranou zůstaly nejen jako dosud USA, Čína, Indie a další země v prudkém rozvoji, ale i ekologicky uvědomělé Japonsko či Kanada. A včerejší závazek EU pokryje už jen necelou desetinu globálně páchaného uhlíkového zla. To Bangladéš nespasí.

Skončily i časy, kdy česká vláda k tomu zaujímala vlastní postoj. Před čtyřmi lety zněl zhruba takto: neprosazovat zpřísnění evropského závazku, ale zapojení velkých znečišťovatelů, jako jsou Čína a USA. Teď je opačný: rezignovat na zapojení velkých „špindírů“, ale kývnout na evropskou přísnost.

Evropská cesta se prosazuje na úkor té globální. Je to i tím, že po svém vrcholu v roce 2007 (pamatujete snímky kancléřky Merkelové na lodi u tajícího grónského ledovce?) odezněla vlna klimatického alarmismu. Výraz „globální oteplování“ se vytrácí z veřejné debaty. Říká-li Herman Van Rompuy, že přijaté závazky jsou plusem pro světovou konferenci o klimatu za rok v Paříži, leckdo kroutí hlavou. Jistě, klima je aktuální téma. Třeba otázka, proč se nárůst teplot na zemi už před 17 lety zastavil, když státy jako Čína „čoudí“ o sto šest. Nebo proč ledový pokryv v Arktidě zůstává pod normálem, zatímco v Antarktidě překonává rekordy. Ale to evropské závazky nevyřeší. Leda že by Van Rompuy uspořádal po vzoru George Harrisona koncert pro Bangladéš.

LN, 25.10.2014