Merkelová a Schulz si v TV duelu notovali až moc

Televizní duel dvou špičkových politiků se má překládat postaru jako souboj, ba řež. Je to vyvrcholení volební kampaně, něco jako poslední kolo v závodě formule 1, kdy končí ohledy i taktizování a nastává tvrdý boj kdo s koho. Už proto, že v Německu bude za tři týdny vítězem jen jeden z dvojice Merkelová – Schulz. Přes to vše působil jejich nedělní souboj až překvapivě klidně. O čem to vypovídá?

Jednak o jisté úrovni debat jako takových. Když se moderátorka Maischbergerová ptala kandidátů, zda byli ráno v kostele, Schulz opáčil, že byl navštívit hrob novináře Franka Schirrmachera. Zkuste si to představit u nás. Zeptal by se moderátor kandidátů, zda byli v kostele? A odpověděl by někdo z nich, že místo toho byl na hrobě Ferdinanda Peroutky?

Leč v jiných tématech působí klid a soulad až podezřele. Třeba když finalistka Merkelová řekne, že islám patří k Německu, a finalista Schulz to nevyužije k polemice, ba útoku. Slogan „islám patří k Německu“ není měřítkem islamofobie, jak by si mohl někdo myslet. Má svou historii i svou roli politické zkumavky. Poprvé s ním vyrukoval před sedmi lety prezident Wulff. Proti této paušální podobě se naopak vymezil jeho nástupce prezident Gauck: „Já bych prostě řekl, že muslimové, kteří tu žijí, patří k Německu.“

Jinými slovy, kdo říká paušálně „islám patří k Německu“, prozrazuje jen bezobsažnost tohoto hesla. Co tím konkrétně myslí? Jen to, že k Německu patří muslimové, kteří tam žijí? Nebo že k Německu patří systém hodnot a vzorců chování, které stavějí do zcela neevropské role ženy, svobodu slova, lidská práva i další a další témata? V západní části EU, zejména v Německu, se zdvíhají karatelské prsty ukazující na Polsko či Maďarsko s tím, že se natolik vzdalují evropským hodnotám, že do EU ani nepatří. Přitom tytéž karatelské prsty mají silné pochopení pro islám a jeho hodnoty, jakkoliv se od těch současných evropských liší. A to jen proto, že pokrokářům to připadá politicky správné. Ale je snad politicky správné, když muslimští umělci bojkotují popový festival v Berlíně jen proto, že ho nepatrně zasponzoroval Izrael?

To vše velmi úzce souvisí s heslem „islám patří k Německu“. Objeví-li se ten slogan v souboji dvou finalistů voleb, ale hned bez odezvy, polemiky a vysvětlování opět zapadne, cosi je špatně. U mnohých to posiluje pocit, že německé politické elity se vlivu islámu již podvolily.

LN, 5.9.2017