Máme strašit Trumpem, či nepodléhat strachu?

Strašení Trumpem je oblíbenou disciplínou. A snadnou. Jako kandidát toho naplácal tolik, že lze doložit téměř jakoukoliv obavu. Jako zvolený prezident už plácat nemůže, ale to ještě neznamená, že vše, co řekne, se uskuteční. Donald Trump chce hned první den v Bílém domě odstoupit od transpacifické obchodní dohody TPP. Udělá to? Bude to první kamínek do bourání světa, jak ho známe? Právě tímto výrazem rádi straší Trumpovi odpůrci v USA i v Evropě.

Obava z prezidenta Trumpa je namístě už systémově. Přijde-li do Bílého domu muž bez zkušenosti s voleným mandátem, zvažování rizik je namístě. Ale jiná věc je strašení. Donald Trump označil odstoupení od dohody TPP za „akci“. Možná to vnímá jako hotovou věc, ale z pohledu právního puntičkáře je rozdíl mezi „akcí“ (právně nezávazný návrh) a „prezidentským nařízením“ (závazné, v české tradici dekret). Těžko předpovídat, jak tato nuance vyzní v jeho prezidentské praxi. Pro srovnání se ohlédněme do praxe Baracka Obamy.

Obama nastoupil v lednu 2009 do Bílého domu s tím, že zruší věznici v Guantánamu, tedy to, co nejen v jeho očích špinilo obraz Ameriky. Jak ten zásadní krok dopadl? De facto nijak. Guantánamo se sice poněkud vyprázdnilo, ale stále ještě funguje. Sám právník Obama pochopil, že některé tamní vězně nelze ani soudit v USA, ani jen tak propustit. Trump není ani právník, ani Obamův názorový spřízněnec, ale i u něj se do nějaké míry projeví rozdíl mezi chtít a skutečně udělat. Americká média už teď sestavují seznamy jeho plánů a člení je do kategorií – na plány uskutečnitelné dekretem, na ty, které vyžadují změnu legislativy, a na ty, které podléhají mezinárodním závazkům.

Dohoda TPP ještě není ratifikovaná Kongresem a prezident od ní odstoupit může. Ale i když tak učiní, neznamená to, že bude automaticky a plošně následovat bourání dalších kamínků světa, jak ho známe. Na strašení Trumpem je nejpozoruhodnější možná jiná věc. Straší jím zejména ti, kteří až dosud před podléháním strachu varovali.

LN, 23.11.2016