Francie vybírá vyzyvatele Marine Le Penové

Vyzyvatelem nazýváme v politice někoho, kdo kandiduje proti již sloužícímu prezidentovi (premiérovi). Jenže Francie ukazuje, že to může být i jinak. Na tamní pravici vrcholí souboj o to, kdo bude na jaře vyzyvatelem ve volbě prezidenta. Ale v praxi francouzští republikáni nevybírají toho, kdo vyzve nynějšího prezidenta Hollanda, nýbrž někoho, kdo vyzve Marine Le Penovou. S jejím postupem do finále se totiž počítá jaksi automaticky.

Ve Francii nejde o souboj zavedených stran A a B (řekněme tradiční levice s pravicí), ale o duel zavedeného establishmentu s nositeli nových pořádků, jak by řekl někdo v Česku. Nebo o souboj demokracie s pravicovým populismem, jak se s oblibou říká v Německu. Pravice nehledá toho, kdo se prosadí proti kandidátovi levice, ale toho, kdo má ve finále šanci proti Národní frontě. A protože ve Francii platí dvoukolový většinový systém, přináší to svá specifika. Už předem se vychází z toho, že ve finále se všechny zavedené strany spojí proti Le Penové, takže jde vlastně jen o to, zda do druhého kola – vedle ní – postoupí kandidát levice, či pravice.

Je to způsob nouzový. A i když s ním kultivovaní evropští demokraté souhlasí, těžko mohou popřít, že pomalu podřezává demokracii i její podporu v zemi. Upřímně řečeno, podřezává ji více než fakt, že Donald Trump získal více volitelů než Hillary Clintonová, ale méně voličských hlasů.

Milovníci uměleckých antiutopií dobře vědí, kam tato cesta může vést. Už loni jim to názorně předpověděl literární provokatér Michel Houellebecq v románu Podvolení. Spekuluje v něm, že v roce 2022 přinese odmítání spolupráce se stále sílící Národní frontou do vlády politické islamisty (bez nich by totiž protilepenovská většina nevznikla). Nemusíme Houellebecqovi věřit na slovo ani ho považovat za prognostika. Ale problém stále sílící protestní strany a odmítání spolupráce s ní vystihl dobře. Máme se na co těšit.

LN, 22.11.2016