Dopoledne bývám jen zřídka doma. Pošta proto zůstává ve schránce včetně oznámení o vyzvedávání doporučených zásilek či dobírky. Čtvrtek 26. 8. 2010 byl trochu výjimečný v tom, že jsem měl ráno něco nutného k vyřízení v místě bydliště, a tak mne vůz pošty s balíčkem pro mou dceru s dobírkou něco přes tisíc korun zastihl ještě těsně před odjezdem. Protože nemívám u sebe nikdy větší obnos než pár set korun na obědy či parkovné a ve vozech pošty zatím nejsou možné platby kartami, řekl mi řidič, že nechá balíček na odkládací poště. Od 16,00 hodin si tam potom mohu balíček po zaplacení dobírky vyzvednout. Ale ouha!

Přišel jsem k přepážce a mladá paní mne s úsměvem poučila, že mi balíček na dobírku nevydá, protože u přepážky pošty platí vnitřní směrnice, která to zakazuje. Nepomohla moje argumentace, že je moje již dospělá dcera mimo trvalé bydliště, že mne požádala, abych jí balíček na dobírku vyzvedl. V tom případě jsem podle vedoucí pošty, kam jsem se poté obrátil s prosbou o pomoc, měl mít od dcery plnou moc. Jestli notářsky ověřenou, jsem se už raději nepídil. Ta dobrá žena na místě vedoucí pošty mi řekla, že ona s tímto nařízením má také „problém“, ale že s tím nemůže nic dělat. Na mou námitku, že mi řidič pošty byl ochoten balíček vydat v místě bydliště, i když nejsem moje dcera, mi odvětila, že se v takovém případě považuje balíček za doručený, ať už ho vyzvedne na dané adrese kdokoliv! U přepážky však platí nařízení, že si dobírku smí vyzvednout jen adresát uvedený na balíčku dobírky.

Tato do nebe volající pitomost, kterou Česká pošta vyrobila, zcela jistě vychází z nějaké směrnice, možná dokonce z Bruselu. Možná jde jen o zvláštní ochranu osobnosti, která zabraňuje, aby osoba blízká či osoba žijící s adresátem ve společné domácnosti, nemohla zbytečně za adresáta utrácet. Vůbec proto nechápu, a docela rád bych slyšel právní výklad toho, že na udané adrese může pošta předat dobírku komukoliv, tedy dovedeno do důsledků i úplně cizímu člověku, který by na dané adrese také bydlel. V soutěži, která se pořádá o největší absurditu v zákonech či nařízeních, aspiruje podle mého názoru tato praxe České pošty na velmi vysokou příčku. Zcela jistě vím, že právní oddělení na ústředí České pošty dokáže podat právně zajímavý rozklad problému s možnými riziky zneužití atd. atd. Stále si ale myslím, že pokud je někdo ochoten za někoho zaplatit poměrně vysokou částku za dobírku, je zřejmě s adresátem dohodnut. Vždyť i kdyby si ona osoba blízká věc ponechala, žádná škoda de facto nevznikne - zásilka byla řádně uhrazena. Potom by záleželo jenom na tom, jak se s danou situací rodina či druh s družkou poperou. Tato situace však může vzniknout i při předání zásilky v místě bydliště, což pošta umožňuje.

Viděno z jakéhokoliv úhlu pohledu, je benevolence České pošty na jedné straně při předávání dobírky v místě bydliště a na druhé straně rigorózní požadavek na předání na přepážce pouze adresátovi zásilky, absurdita obludných rozměrů. A o tom to bylo.