25.4.2024 | Svátek má Marek


GLOSA: Čemu věřit, čemu ne

17.7.2015

V dohodě s Íránem nejde o techniku, ale o důvěru

Dohoda velmocí s Íránem se podobá dohodě eurozóny s Řeckem. Na první pohled nesouvisí. Jedna omezuje jaderný program Íránu výměnou za zrušení ekonomických sankcí. Druhá řeší řecký dluh a setrvání Řecka v eurozóně. Ale jejich společným jmenovatelem je důvěra. Uzavírá-li se jakákoliv dohoda s Řeckem, v zásadě nejde o účetní položky, ale o to, že Řecku už nikdo nevěří. A uzavírá-li se dohoda s Íránem, v zásadě nejde o počty odstředivek pro obohacování uranu, ale o důvěru k režimu ajatolláhů. To je kruciální.

Hlavním odpůrcem nynější dohody s Íránem je Izrael. Už tolikrát varoval, že íránská jaderná zbraň je na spadnutí, až si získal cejch paranoika. Jenže hrozbou pro Izrael – a pro Turecko, Egypt či Saúdskou Arábii, prostě sunnitské mocnosti – není riziková technologie Íránu sama o sobě, ale spíš ideologie, plány a úmysly jeho vládců. Právě toto Západ často pomíjí.

Dohoda s Íránem je „dítětem“ Baracka Obamy. USA mají po desítkách let prezidenta, který se netouží zapsat do dějin dohodnutím ceremoniálního míru mezi Izraelci a Palestinci, dokud to oni sami nebudou chtít. Zato chce vytáhnout Ameriku ze zděděných problémů: z válek v Iráku, Afghánistánu i z nepřátelství s Íránem. To je pro Obamu tak velká ambice, že pro její naplnění pomíjí i zájmy tradičních spojenců USA. A tradiční spojenec Izrael si už ve věci íránské hrozby lépe rozumí s Turky, Egypťany i Saúdy než s Obamou.

Kdyby byl Írán důvěryhodným státem, spory o odstředivky by působily jako technikálie. Ale Írán trvá na eliminaci Izraele a posiluje svou roli hegemona oblasti. Rozhodující vliv už má v Bagdádu, Damašku a Bejrútu, šíří ho do Jemenu a před lety ho málem získal v Bahrajnu. Jinými slovy si říká o přístup na bázi předběžné opatrnosti. Pokud nynější dohoda neeliminuje jeho jaderné kapacity, ale nechává je na prahové úrovni (takové, kterou lze dotáhnout v průběhu roku), není divu, že Izraelce, Turky, Egypťany či Saúdy neuspokojí.

Barack Obama tyto námitky vyvracel v rozhovoru pro The New York Times: „Jsme dost silní na to, abychom tyto předpoklady otestovali, aniž bychom se vystavili riziku.“ Jenže tím „my“ má na mysli Američany. Můžeme mu věřit, že ti se riziku odstředivek nevystaví. Zato Izrael žije ve stínu íránských hlasů volajících po jeho zničení, tamních konferencí popíračů šoa a soutěží o nejlepší karikaturu holokaustu. Proto nejsou prioritou počty odstředivek, ale důvěra.

LN, 15.7.2015