No samozřejmě Dientsbier! Ty bezva bezobsažné věty o všem a zároveň o ničem, ta jistota o vlastním určení, o vlastní výjimečnosti a o tom všem ostatním... To je zážitek. Fischer chce dělat svou politickou kampaň skoro až ze své kanceláře v Londýně, aby nepřišel o poslední platy z banky, Dienstbier se chce stát zase prezidentem v pubertě.

Připadám si, jako by se lidé nechystali na volbu prezidenta, ale jako by se spíš chystali do kabaretu na nějaké představení. A pitoreskní figurky už se staví do fronty za oponou. Politik, který těží z toho, že se mu povedlo neudělat nic, a jiný politik, který si nějak neuvědomuje, že nemá naprosto žádnou životní zkušenost a těží pouze ze svého jména. Člověk, který si nějak pořád neuvědomuje jednu věc - není Dienstbier st., ale ml.

A st. je to jméno, kvůli kterému ho sociální demoracie toleruje ve svých řadách, ne on sám. Zajímá ji jen jméno, které ji tak trochu legitimizuje na politické scéně. Ale starý pán už umřel. To je škoda, myslím, že by se na tom Hradě vyjímal docela dobře. Ale junior - to je kapitola sama pro sebe. Téměř žádná životní zkušenost, celý dospělejší život strávil v politických lavicích, nikde jinde...

Naším prezident by se neměl stát člověk bez názoru nebo člověk, kterého socialisti používají pro jméno jeho otce, ale někdo, kdo je osobností po celý svůj živo, a který za ten svůj už něco dokázal.

- Co za něj dokázal Jiří Dienstbier jr.?

- Co za něj dokázal Jan Fischer?

Nemohu najít žádnou kvalitní odpověď. Nabízí se mi jen jedna věc, oba už dokázali, že jsou bezvadnými loutkami, takže vlastně jejich případná volba nebude nic jiného než začátek loutkového představení v režii jiných.

Já bych měl na oba dva velkou prosbu - probuďte se už oba, prosím, a přestaňte usilovat o post, který je určen pro osobnost jiného kalibru a ne pro lidi bez zkušenosti a názoru jako vy dva. Nedělejte ze sebe komické figurky a zase se vraťte do míst, kde vás lidé tolerují. Jedno křeslo v bance v Londýně a jedno v Senátu na Malé Straně. Ale křeslo presidenta nechte prosím někomu, kdo na ně skutečně má.

Byl bych nerad, aby za pár let chodil po Hradčanech jeden z vás a přemýšlel, kdo mu pomůže založit presidentskou knihovnu. On by asi nebyl kdo a neměl by proč. A asi by do ní nebylo co dát. Je to vás i nás nedůstojné, když se o pozici takového typu ucházejí lidé bez názoru a zkušeností jako vy.

P.S. Neberte to jako nějaké nenávistné vyjádření, jen jako realistický názor. Osobně proti vám nic nemám, ale nemám důvod, ani jeden, proč bych vás měl volit, a mrzí mě, že vy nějaký důvod vidíte. Jestli ano, řekněte přesně jaký. Oprostěte svoje názory a důvody od obecných frází a co zbyde, dejte vědět - rád si to přečtu, ale teď ten důvod nevidím ani jeden.

K napsání článku mne přivedl text Clinton, Obama a já. Můžu na Hrad ve 43 letech, přemítal Dienstbier

Převzato z blogu se svolením autora