Syrskou arabskou republikou zmítá nepřehledná občanská konfrontace s tisíci mrtvými. Povstalci proti tradiční autoritě rodiny Asadových (doslovný překlad příjmení Asad je "Lev") uvádějí přirozeně počty zahynuvších větší než oficiální představitelé a světové sdělovací prostředky jim zpravidla naslouchají. Má to své důvody. Obdobně existují pádné příčiny, aby se nepropíraly zásahy proti šíitům v Bahrajnu. Anebo střetnutí s oběťmi na životech v donedávna medializované Libyi, jež už své jho muže tvrdé ruky shodila.

Když upomínám na Kaddáfího, není to mimoděk. Jeho diktatura by se nezhroutila, nebýt už rok běžící lidové vlny takzvaného arabského jara. Někde "mezinárodním společenstvím" podporované, onde odmítané, neřkuli potlačované. V Libyi byla Západem naplněna první varianta – otevřený, naftou páchnoucí zásah ve prospěch puče. Přitom pokud by tamější vůdce fanaticky neodmítal zákulisní nabídky na pokojnější předání moci, je otázkou (třeba pro italské politiky), kde by teď byl. Na krchově bezesporu ne.

Tiše k dané severoafrické akci přikývli, hlasitě však na oko nesouhlasili Rusové, kteří se spolu s Číňany nechali uplatit, aby masakrování jednotek věrných socialistické džamahíríji ignorovali. Diametrálně jinak vystupují Moskva s Pekingem v "kauze Damašek", kde se záměrem svrhnout de facto dědičnou republikánskou kliku operuje Syrská svobodná armáda. Zběhové z vládního vojska, jimž vyrazily na pomoc bojůvky financované hráči v pozadí. Zejména bohatými zeměmi Arabského poloostrova, co na druhou stranu nemají potíž jinde umrtvovat hnutí, jaká se ideově "nehodí do krámu".

Příběh je to vlastně pořádně zmatený. Během víkendu měl početný mezinárodní spolek "Přátelé Sýrie" uznat vzbouřeneckou "Syrskou národní radu" za pravoplatného představitele země. Kardinální problém však tkví v tom, že političtí představitelé (části) rebelů netvoří kompaktní celek. Zástupci křečovitě poslepovaných zájmů se sváří a budoucnost domoviny vidí občas na hony jinak.

Opatrnost je, zdá se, namístě. Bez ní by takový Obama mohl dostat lekci z bushovštiny.

Vyšlo v E15