Nejen sportovním světem hýbe kauza z finále US Open. Serena Williamsová se svérázně a hlavně nesportovně zachovala ke zkušenému rozhodčímu na umpiru Carlosi Ramosovi. Hranice tenisového světa překročilo zejména prohlášení Williamsové hrající si s falešnou kartou dnes tolik oblíbeného boje proti „sexismu“. Bývalá světová jednička mj. tvrdila, že se s ní při zápase nezacházelo stejně jako s muži. Po vzoru rekreačního tenisty Václava Klause zde opravdu, ale opravdu musím zvednout své (ne)pěstěné obočí.

Nadto obvinila rozhodčího Ramose ze sexismu. Prý by nikdy nevzal game muži. A to i v případě, že by mu ten hráč sdělil, že je zloděj! (Ano, „zloděj“, tak to řekla paní Serena.) Zatímco na slabou ženu si ten mamlas rozhodčí jen tak dovolil. A z gauče mě nadzvedlo troufalé prohlášení Williamsové: „Já jsem tady, abych bojovala za práva a rovnost žen.“

Pro pět ran do antuky, čím ostřílená tenistka Serena za ta zmíněná práva vlastně bojovala? Tím, že nadávala rozhodčímu a obvinila ho vykutáleně ze sexismu? Dodejme, že rozhodčí rozhodl správně, což se potvrdilo i později z videozáznamů.

Je nedůstojné, pokud někdo zneužívá boj za rovnost pohlaví ke svému prospěchu. Mám za to, že chování Williamsové se jednou dostane i do některého komentáře Václava Bělohradského jako příklad postmoderní vyprázdněnosti pojmů.

V nadsázce možno konstatovat, že pokud chce někdo bojovat za rovnost mužů a žen v tenise, tak by měl navrhnout, aby muži a ženy hráli dohromady. Společně. To by byla skutečná rovnost! Copak ženy neuráží, že musí hrát svá utkání na grandslamech separátně, tedy jen samy mezi sebou, bez účasti nejlepších hráčů planety? Zápasy smíšených deblů jsou jen slabou náplastí na tento genderový nešvar.

Troufnou si bojovnice a bojovníci za „rovnost“ uvažovat i tímto směrem?

Právo, 12.9.2018

Autor je publicista a VŠ pedagog

SuKolman.cz