Ad: Váženému panu Schwarzenbergovi

V pravidelném Sobotníku Lídy Rakušanové (Deník, 21.5.2016) píše autorka tentokrát panu Schwarzenbergovi. Podle paní Rakušanové není v téhle zemi intimnější znalec rakouské politické scény než právě pan Schwarzenberg. Píše mu, že jeho skeptický odhad, že se nový rakouský prezident bude jmenovat Norbert Hofer, je třeba brát vážně. A přemýšlet, co by nacionálně konservativní populista v čele sousedního státu pro nás znamenal. Na první pohled to prý vypadá, že by si s naším hradním pánem padli skvěle do noty. Oba varují před uprchlickou vlnou, přičemž Zeman svou islamofobii podle paní Rakušanové vůbec neskrývá.

Ani jejich názory na Evropskou unii prý nemusejí být tak odlišné, jak by se na první pohled zdálo. Zeman se vydává za eurofederalistu, ale jedním dechem dodává, že do EU prý patří i Rusko. Což by podle paní Rakušanové ve skutečnosti vedlo k jejímu konci, zcela v souladu s cílem všech evropských nacionalistů. A Hofer by prý bez váhání otevřel téma Temelína i Benešových dekretů. Závěrem paní Rakušanová konstatuje: „Máte pravdu pane Schwarzenbergu, jsou to smutné vyhlídky.“

Není důležité, že v době, kdy píšu tyto řádky, si už dávno paní Rakušanová i pan Schwarzenberg mohli oddechnout. Pan Hofer díky podivným korespondenčním hlasům těsně prohrál. A ani to, že podle mého názoru Rakousko tzv. „o prsa“ prošvihlo šanci vymanit se ze sebevražedného vlivu EU.

Za pozornost však stojí některá suverénní autorčina konstatování a podivné závěry. Paní Rakušanová označuje pana Hofera za nacionálně konservativního populistu. S neskrývaným odporem konstatuje, že pan Hofer i pan prezident Zeman varují před uprchlickou vlnou.

Zaplaťpánbůh, že nás alespoň varují, když naše i rakouská vláda totálně selhaly. Neméně štítivě píše autorka o tom, že podle našeho prezidenta patří do EU i Rusko, což by prý vedlo k jejímu konci. Zbytečné obavy, EU je sama sobě největším nepřítelem a zničí se sama. Pokud z ní ale včas nevystoupíme, stáhne do marasmu i nás. A navíc si myslím, že členství Ruska v EU by bylo proti koketování a podlézání unijních protagonistů Turecku bezvýznamnou historkou. Co se Temelína a Benešových dekretů týká, nevím. Číst myšlenky pana Hofera jako paní Rakušanová neumím.

„Naštěstí“ se smutné vyhlídky, jak je viděl pan Schwarzenberg, nevyplnily.

Paní Rakušanová si tedy může oddechnout a svými „štvavými“ články, jak svého času o jejím působení ve Svobodně Evropě psal komunistický tisk, v klidu dál přispívat k demontáži evropské civilizace.