Poklidně vstávám do kalného rána, pouštím televizi, umývám nádobí... Mluví se o Noci strojařů na pražské technice, blabla. Dva moderátoři, jeden zvenku, nezasvěcený, se ptá toho na místě, poučeného. Asi jako u policajtů – jeden hodný, druhý zlý. Tento mediální zvyk spíše upomíná na film Blbý a blbější.

Najednou zaslechnu něco o porušení Archimédova zákona coby výsledku studentských výzkumných aktivit. Zastavuju vodu, utírám si ruce a sedám ke stolu. Porušení Archimédova zákona je něco jako porušení teorie relativity, to není jen tak.

Zasvěcená moderátorka mluví o tom, že studenti prokázali neplatnost známého filozofova výroku "Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí". Dokázali totiž pohnout něčím i s využitím bodu pružného.

Padla na mě bezmoc bezvýchodnosti. Tak toto je podle dnešních generace třicátníků Archimédův zákon?! Nejen nevědí, co to Archimédův zákon je, ale neznají ani rozdíl mezi zákonem a výrokem (dnes bychom řekli bonmotem)!

Ani odborně to nesedí, protože pružný bod je bod, jenž je v krátkých okamžicích de facto pevný, v dalších volný. Existují přece tlumiče, které při pomalu působících tlacích reagují jako pružné, při rychlých pohybech prakticky nezapruží. Bezpečnostní pásy se chovají naprosto stejně. Takže i o pružný bod se můžeme opřít.

Kde je chyba? Můžeme testovat studenty pětkrát denně, kupovat jim tablety a aplikovat školu hrou, a přesto k ničemu použitelnému nedojdeme. V nových metodách ani technologiích problém totiž není...