Jiří Paroubek, předseda politické strany LEV 21, ohlásil odchod z politiky. Dle svého prohlášení se hodlá v budoucnu věnovat rodině a podnikání.

Naše politická scéna za posledních 25 let zaznamenala výskyt mnoha jedinců, z nichž někteří zanechali svou nesmazatelnou stopu. Jiří Paroubek je nepochybně jedním z nich. Bohužel, spíše než pozitivním příkladem zůstane zapsán jako člověk, který se shodou okolností dostal někam, kam nepatřil a svůj omyl do konce své politické kariéry nebyl schopen rozpoznat.

Od roku 1970 působil v řadách Československé strany socialistické, což byl komunisty povolený satelit v Národní frontě, kde nebylo možno nijak prosazovat jiné, než ÚV KSČ schválené ideje. Z této strany vystoupil v roce 1986, aby ihned po sametové revoluci vstoupil do řad sociální demokracie, kde se v roce 1993 utkal o předsednictví s Milošem Zemanem. Jeho snaha o vedoucí funkci v ČSSD došla naplnění v dubnu 2005 po pádu Grossovy vlády.

V roce 2010 sice vyhrál se svou ČSSD volby, ale s nulovým koaličním potenciálem byla strana nucena odejít do oposice. Následná resignace z místa předsedy strany znamenala defintivní odchod ze strany. V roce 2011 založil stranu Levice 21 století - LEV 21, což byl již předem zcela ztracený projekt.

Jiří Paroubek po celou svou politickou kariéru sloužil jako terč oprávněné kritiky a to zejména pro své veřejné vystupování, kdy sám sebe stylizoval do role výborného řečníka a politika. Jeho projevy mnohdy plné frází, které se časem ujaly s cimrmanovskou tradicí (“vláda s marťany“, případně „ kdo z vás na to má“). Rovněž za sebou táhl svou minulost pro podezření ze spolupráce s StB, kde byl evidován pod přezdívkou Roko (vědomá spolupráce však prokázána nebyla).

Rovněž napodobil některé vrcholné politiky naší scény tím, že po dosažení pomyslného politického vrcholu vyměnil svou manželku Zuzanu, která pocházela ze vzdělané pražské rodiny, za mladší a vizuálně atraktivnější ženu. Ani on se nevyhnul onomu pomyslnému afrodisiaku moci, které se občas zmocní některých méně vyzrálých jedinců (zde).

Jeho působení na politické scéně po odchodu ze sociální demokracie bylo již za hranicí směšnosti. LEV 21 dosahoval ve volbách v celorepublikovém měřítku pouze promilových volebních výsledků. On sám projevoval své roztrpčení nad tím, že není zván k přednáškám na university, případně tím, že není - jako předsedové vlád v jiných zemích - váženou a respektovanou osobností (zde).

Jiří Paroubek mohl po vyhraných - prohraných volbách odejít z čela strany tak, jak odcházejí neúspěšní předsedové všude ve světě. Ti však - na rozdíl od něj - nemají potřebu kydat špínu na své spolupracovníky a na svou stranu, která jim umožnila jejich růst. Tento postup je projevem malosti politika a má poměrně značnou výpovědní hodnotu o charakteru jedince.

Nezbývá, že popřát Jiřímu Paroubkovi, aby v dalším životě nalezl správný žebříček hodnot a sám se - po zkušenostech v politice - zařadil tam, kam opravdu patří.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora