Co z nich jen bude? Tak se ptají lidé, kteří se hrozí dětí trávících čas u počítače místo s partou někde venku. A evropské srovnání jim dává za pravdu: české děti patří k nejzávislejším na internetu, zvláště na sociálních sítích.

Ta situace působí varovně. Možná i proto, že ji posuzují lidé, kteří sami vyrůstali ve zcela jiných podmínkách a s jinou zkušeností. Z jejich pohledu vyvolává dětská posedlost Facebookem výstrahu i nejistotu do budoucna. Jenže to, co působí v „přímém přenosu“ varovně, může posléze z odstupu vypadat jinak. Kdysi se o dětech trávících čas jen s partou říkalo, že rostou pro šibenici. Dnes se k témuž snažíme děti sami dokopat. Jsme rádi, když se odtrhnou od počítače a jdou s partou ven. Bereme jako plus, když se naučí postarat se o sebe a třeba i poprat.

Každou vyspělou společnost zajímá, co kazí mládež, a chce to mít pod kontrolou. Za to, že kazí mládež, poslaly Atény filozofa Sokrata na smrt. V 19. století byl hrozbou sport. Když hrál budoucí prezident Beneš fotbal za Slavii, musel vystupovat inkognito, aby ho nevyhodili ze školy. Za Husáka kazili mládež vlasatí „androši“. To Ivan Jirous řekl estébákům do očí slavnou větu: „Zkurvil jsem vám celou generaci.“ Po revoluci ji kazily alkohol a drogy.

Úhrnem vzato, v každé době se obecně skuhrá, že něco kazí mládež. Teď se zdá, že ustupují alkohol i drogy a střídá je Facebook. Aby nevznikla mýlka, bylo by chybou hrozivé či patologické stránky těchto trendů podceňovat. Ale stejně tak platí, že až mládež „zkažená“ Facebookem dospěje, sama bude skuhrat na něco jiného, co kazí „dnešní mládež“.

LN, 27.9.2016