1) Jediným skutečně ekologickým opatřením je redukce počtu obyvatel na zeměkouli. Všechno ostatní je jen kosmetika. K té redukci musí dojít, jde jen o to jak. Nezbývá už mnoho času, má-li se to stát mírovými prostředky.

2) Vysoce produktivní společnosti musí odpovídat přiměřený (v dnešních podmínkách ve vyvinutých státech tedy snížený) počet obyvatel. To znamená, že tyto státy musí zastavit imigraci, která je už dnes viditelnýn nebezpečím pro jejich stabilitu.

Ve Francii je nedostatek bytů pro sociálně slabší obyvatele. Obce mají předepsané procento těchto bytů, které musí postavit, a při nesplnění jim hrozí sankce. Ale pro koho se tyto byty staví a proč? Kdybychom odečetli počet imigrantů za posledních 30 let, nebylo by pro koho stavět. A proč se staví? Protože stavební firmy by přišly o řadu zakázek, musely by si hledat jiné možnosti, ve značné míře se orientovat například na obnovování starých čtvrtí, což je jiná práce než stavět na zelené louce. Jejich počet by se snížil, nemluvě už o výdělcích, a tomu se stavební kapitalisté snaží čelit - překvapivě s podporou politické levice. (Totéž se děje např. i v Holandsku, které má sice toho prostoru nesrovnatelně méně, pokud vůbec ještě nějaký má, ale stejné nebo aspoň podobné „Zelené“.)

Ale vraťme se k fracouzským zeleným. Ti si nedávno uspořádali „primárky“, t.j. interní volby kandidáta pro presidentské volby příští rok. Zvítězila v nich neočekávaně Eva Joly, původem Norka, právnička dnes už v důchodu. Já sám jsem její vítězství očekával, protože je mluvčím „křiklounské“ frakce, a tak to bohužel v řádné zelené straně asi má být. Poražený Nicolas Hulot údajně flirtoval s politickým středem, s dnes populárním Jean-Louis Borloo, ministrem pro ekologii a rozvoj.

Zelení by měli mít logicky zájem na zastavení přílivu imigrantů, protože by to přišlo k dobru přírodě a také jim samým. Je evidentní, že s dnešním biozemědělstvím nemohou uživit už jen dnešní počet obyvatel. Měli by tedy být aspoň v tomto ohledu spojenci FN, ale to nejsou. Naopak považují FN za svého úhlavního nepřítele. Viděl jsem nedávno větší část veřejné diskuse mezi zástupkyní zelených, jejich tajemnicí Cécile Duflot, a šéfkou FN Marine Le Pen. Zatímco tato vystupuje pevně, ale klidně, Cécile Duflot dělá čest křiklounskému křídlu, je to hlasový kulomet, který se nedá zastavit. Zásadní rozpor mezi oběma stranami je ve věci jaderných elektráren. Zelení chtějí jadernou energii co nejrychleji odstavit, ono se pak něco najde. FN trvá na jejich provozu až do doby, kdy bude k disposici jiná spolehlivá technologie. Le Pen je energicky pro udržení zákazu „měkkých“ omamných látek, a to prosím ještě neznala nedávné stanovisko holandského dohledového orgánu, který naopak prosazuje zařazení omamných látek z konopí mezi tvrdé drogy, protože obsah účinné látky v nich stoupl natolik, že už dnes tvrdými drogami skutečně jsou. U zelených jsou podobně jako u nás tendence k jejich „liberalisaci“. Vrcholem politické argumentace paní Duflot pak bylo obvinit FN, respektive Marine Le Pen, že pracují pro Sarkozyho.

Dnešní šéfka a kandidátka na presidentský úřad v příštím roce Eva Joly je i v důchodu velmi agresivní osoba, která nezůstává jen u ochrany životního prostředí, ostře odsoudila i tradiční přehlídku francouzské armády 14. července, která prý už nepatří do naší doby. Dnes by prý mohli pochodovat studenti, odboráři a účastníci karnevalového průvodu v Nice. Ministerský předseda jemně poznamenal, že paní Joly nemá ještě tu integraci tak docela zažitou, proti čemuž se ohradila, že žije ve Francii už 50 let, a je tedy plně integrovaná.

Radikální francouzští zelení mají kromě jmenovaných ještě nejméně jednu výraznou osobu, poslance Evropského parlamentu José Bového. Ale to je člověk jiného druhu, mimochodem zcela neproletářského původu. Je přímočarý a jedná důsledně podle svých principů. Má určité rysy z Jana Lucemburského a Dona Quichota a jeho akce jsou vždy soustem pro media, ale velký užitek nepřínášejí. Je zásadně proti geneticky upravovaným rostlinám, a proto se svými stoupenci zničil plantáž výzkumného ústavu, který je chtěl studovat. Podobné akce se zúčastnil i v Jižní Americe. Je zásadně proti globalisaci, což není zrovna jen „zelený“ problém, stejný postoj zaujímají i jiní (jmenovitě FN), ale on zdůraznil svůj postoj tím, že vybílil se svými stoupenci jednu filiálku MacDonalds na francouzském venkově. Takže se už párkrát octl na nepříliš dlouhou dobu v base.

Nejzajímavější na francouzských zelených aspoň pro mne je jejich jimi samými velmi respektovaný kouč, poslanec Evropského parlamentu a předseda frakce zelených, Daniel Cohn-Bendit, proslulá postava pařížských bouří v roce 1968. Ten se mi dříve jevil také jako mluvčí zelených, ale když začal boj o to, kdo bude jejich kandidátem ve volbě francouzského presidenta v příštím roce, stáhl se do pozadí. V televizním rozhovoru odmítl jakýkoliv komentář a vyhýbal se jakýmkoliv otázkám o současné situaci zelených. Na otázku, co bude teď dělat, odpověděl, že pojede do Německa. Můj velice osobní dojem z rozhovoru byl, že došel k názoru, že s takovými lidmi se nedá politika dělat. Ale to je opravdu jen můj dojem, který by byl zelenými jistě dementován. Ovšem od té doby jsem o něm nic neslyšel.

5.8.2011