Francie se – nikoliv poprvé – pokouší zlikvidovat Džungli, která vyrostla u Calais. Pochybuji, že se jí to natrvalo zdaří. Problémů s Džunglí je totiž hned několik.

Potyčka mezi policisty a migranty u dálnice v Calais.

Problém první: italské námořnictvo stále ještě pilně přiváží od břehů Afriky nové zájemce o život v Evropě. Jenom za poslední víkend jich bylo 5700. Část těchto lidí má namířeno do Německa, část do Británie. Ti druzí skončí nejspíš opět v Calais. Toto je holé šílenství – snaha vysušit mokřad, do kterého stále ještě přitéká voda.

Problém druhý: obce, které mají být novým domovem obyvatel Džungle, se proti tomu bouří. Jejich obyvatelé nechtějí mít pobočku Afriky za humny. Starostové a obecní radní si zase uvědomují, že příchod migrantů do dosud klidné evropské obce je vodou na mlýn pro Front National, která až dosud v rurálních částech Francie neměla silné postavení. A že je to pořádná voda na mlýn: stačí se podívat na samotný region kolem Calais (Nord-Pas-de-Calais-Picardie), kde podíl hlasů pro Front National vyskočil ze 16 % (druhé kolo voleb, 2010) na 42 % (druhé kolo voleb, 2015). V jiném koutě Francie sbírá Robert Ménard, starosta města Bèziers (za FN), politické body tím, že ve svém městě vyhlásil referendum o odmítnutí 40 migrantů z Džungle, přičemž deklaroval, že je ochoten se v téhle věci postavit i vládě.

Graffiti na zdi mešity v Bèziers. Netřeba překládat.

Jelikož Francouzi umějí pouličně protestovat drsnými a kreativními prostředky, dá se čekat, že minimálně některé obce ve svém odporu uspějí. Podobnou událost s podobným výsledkem již zažilo Nizozemí. Loni v prosinci se obyvatelé obce Geldermalsen zbavili plánovaného střediska pro azylanty tím, že uspořádali nepokoje a vyplenili radnici. Po této epizodě byli migranti radši ubytováni někde jinde.

Problém třetí: odvezené migranty není možno v jejich novém ubytování přikovat za nohu. Tudíž, budou-li chtít, vesele se vrátí zpět do Calais, aby tam mohli opět čekat na příležitost k proklouznutí do Británie. Tady by pomohla snad jen internace na ostrovech, o které už se ve Francii uvažovalo pro džihádisty.

Problém čtvrtý: Británie nyní z Džungle přijala tzv. děti. Tedy prakticky kohokoliv, kdo řekl, že je mu méně než 18 let a že má příbuzné v Británii. Tím vytvořila další lákadlo, protože každé z těch přijatých „dětí“ teď napíše své rodině domů: Zkus to taky! Stačí říct, že jsi dítě a že máš v Británii příbuzné. Podle údajů britského ministerstva vnitra zhruba dvě třetiny „dětí“ lžou o svém věku.

*****************************

Na Džungli není nic specificky francouzského ani moderního. Naopak, je to nepříjemně nadčasový fenomén. Kdybychom se mohli na situaci zeptat třeba Karla Velikého nebo Jindřicha Navarrského, bez problémů by ji pochopili, stačilo by popsat problém jejich jazykem. Jak? Dejme tomu: na důležité zemské stezce se usadila tlupa loupežníků, která si tam celé měsíce dělá, co se jí zachce, a beztrestně přitom útočí na strážce zákona.

Co by nám na to ti středověcí panovníci řekli? Nejspíš tohle: to je znakem, že Francouzům dnes vládne slabý král, který nedovede vynutit právo.

A skutečně, nejen král je slabý. Celý systém je dnes vnitřně oslaben.

Policie již několik dní za ebou protestuje v Paříži, Nancy, Bordeaux, Toulouse, Perpignanu, Marseille a bůhví kde ještě, přičemž hlavní téma je „přetížení a čím dál větší nebezpečí při práci“. To je velmi špatné znamení. Vždyť jestli se dnes gangsterského násilí obávají samotní policisté, jak se asi cítí běžný občan, který musí po těch samých ulicích chodit beze zbraně a sám?

Demonstrující policisté v Paříži, 20. 10. 2016.

*****************************
*****************************

Hudební epilog

Gabriel Fauré – Requiem. Možná i za Pátou republiku.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora