Hollande táhne do války jako USA před čtrnácti lety

To, co se stalo v Paříži, má věru parametry války. Útok byl spáchán teroristickou armádou, byl připraven, zorganizován a naplánován v cizině. Tak to řekl prezident François Hollande a dodal, že „Francie bude nelítostná“. Kde už jsme se s takovou dikcí setkali? Po 11. září 2001 ve Spojených státech. USA šly do války proti teroru poté, co útok připravený al-Káidou v Evropě zabil na tři tisíce Američanů.

Je dobře, že Paříž to bere vážně. Tak jako Amerika prezidenta Bushe v roce 2001 dospívá i Francie k závěru, že útok Islámského státu není aktem kriminálním, ale válečným a že tomu má odpovídat i charakter odpovědi. Až potud je to logické. Ale je dobré si uvědomit, že za těch 14 let od útoku na USA získalo uvažování o válce proti teroru jistou přidanou hodnotu. Ostatně právě Francie patřila k zemím, které právě Bushovu politiku vůči terorismu a Blízkému východu kritizovaly.

Dalo by se to říci i takhle. Je samozřejmě možné vyrazit „po bushovsku“ do války proti teroru a mít k tomu podporu civilizovaného světa i vlastních voličů. Ale je možné takovou válku vyhrát? Evropa ráda právě na Bushově přístupu ilustruje, že takovou válku vyhrát nelze – ve smyslu nastolit v rizikové oblasti bezpečí a řád. Amerika dokázala poměrně rychle vojensky porazit Taliban a zneškodnit al-Káidu, ale tím vůbec nevytěsnila islamistický terorismus (džihádismus) jako takový. Oblíbený argument v Evropě zní, že Bushovou válkou proti teroru Amerika de facto pomohla vypěstovat Islámský stát.

A teď se rýsuje zásadní otázka: Je Francie vůči takovému riziku imunní? Reflektovala zkušenost USA a poučí se z ní? Na jasnou odpověď je zatím brzy, ale jisté náznaky se už rýsují.

Varovně působí rétorika, která pojímá Islámský stát coby jakousi singularitu – jako něco, co tu dříve nebylo, stačí to vojensky potřít a ono to opět nebude. Právě takto nazírala Bushova Amerika na hrozbu al-Káidy a dnes se to ve světě dává za příklad chyby. Je však otázka, zda se stejné chyby vyvaruje Francie, když sází na rétoriku války a François Hollande se stylizuje do role George W. Bushe.

Francie – na rozdíl od USA – má v poměru k počtu obyvatel početnou muslimskou komunitu: tvoří asi desetinu populace. Právě ve Francii je už roky známo, že džihádistická energie nespadla z Měsíce, nevznikla z ničeho nic s Islámským státem, tedy ani s jeho vojenskou porážkou nemůže sama od sebe zaniknout. Jakkoliv je dobře, že Paříž bere hrozbu džihádismu vážně a považuje ji za hrozbu válečnou, tu válku nemůže vyhrát jen tím, že vyšle letadlovou loď do Levanty. Hlavní „bojiště“ bude na domácí evropské půdě. Už proto, že kdyby džihádisté právě tam – ve francouzských, belgických či jiných městech – nedokázali splynout s davem a získat zázemí i podporu, nepodařilo by se jim tak snadno šířit strach ve Francii.

LN, 16.11.2015