23. dubna a 7. května 2017 se bude ve Francii volit přímou volbou prezident republiky. Společnost se na tuto událost připravuje už dlouho, prakticky od nástupu k moci socialistického prezidenta Hollanda. François Hollande v roce 2012 ve volbách porazil tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho, který se stal silně nepopulárním z mnoha důvodů, z velké části kvůli svému na odiv médií vystavovanému osobnímu životu. Jako vážnou politickou neprozřetelnost lze považovat Sarkozyho šetření, které se týkalo i bezpečnostních složek, tj. armády a policejního sboru. Ty ve sníženém počtu dnes jen těžko čelí teroristům a mezinárodnímu nebezpečí obecně.

V roce 2012 se obecně předpokládalo, že se ve volbách proti prezidentovi Sarkozymu postaví socialista Dominique Strauss-Kahn, v té době prezident Mezinárodního měnového fondu, a že volba bude probíhat mezi nimi. Strauss-Kahn byl považován za favorita, ale jeho jasná cesta k vítězství v prezidentských volbách se změnila v cestu do pekel, neboť z oslavovaného ekonoma a vlivného světového politika se ze dne na den stal pária lidské společnosti poté, co byl obviněn uklízečkou v jednom newyorském hotelu ze znásilnění. Puritánská Amerika nabídla světu tristní podívanou na potupeného a zdrceného muže v poutech odváděného do vězení. Není objasněno, zda dotyčnou ženu někdo nemanipuloval, aby odstranil známého záletníka Strausse-Kahna z politické scény. Ale dokonale se to povedlo.

Další kandidátka na prezidentský post v roce 2012, Martine Aubry, se zřekla své kandidatury, a tak se stal prezidentem F. Hollande, třetí v pořadí kandidátů socialistické strany. Bilance jeho pětiletého období není dobrá - je považován za nejméně oblíbeného prezidenta Francie. Jeho mistrovský řečnický projev, kdy v televizní debatě s náhle oněmělým Sarkozym vyjmenoval, jakým bude prezidentem, se ukázal jako planý. Pateticky slíbil, že se nebude na rozdíl od Sarkozyho nikdy mluvit v médiích o jeho soukromém životě, slíbil, že sníží nezaměstnanost, že zvýší životní úroveň. Žádný ze slibů nedodržel a jeho pětiletý mandát se odehrál ve znamení rostoucí nezaměstnanosti, teroristických útoků a jeho osobních afér se ženami a s novináři. Knižní publikace jeho mondénních rozhovorů s dvěma novináři (G.Davet, F. Lhomme) z deníku Le Monde nazvaná „Un président ne devrait pas dire ça“ (Tohle by prezident neměl říkat) v roce 2016 rozhněvala velkou část francouzské společnosti. Hollande zde kritzuje soudce a státní zástupce, o kterých mluví jako o slaboších, vysmívá se chudým lidem, kritizuje fotbalisty, že jsou hloupí, a zahalená žena je pro něj symbolickou Marianou zítřka.

Hollandova nepopularita a neúspěchy jeho pětiletého období poskytly pravici reprezentované stranou Les Républicains (LR, dříve UMP) velmi výhodné postavení a bylo jasné, že prezidentem v období 2017 – 2022 bude pravičák, a to buď bývalý první ministr prezidenta Chiraca Alain Juppé, nyní starosta Bordeaux, nebo bývalý první ministr Sarkozyho François Fillon, nebo opět sám Nicolas Sarkozy. Na podzim 2016 proběhly primárky pravicových stran a středu, z nichž vyšel vítězně Fillon, o němž se mluvilo jako o pracovitém, ale nevýrazném outsiderovi.

V listopadu 2016 bylo zřejmé, že dalším prezidentem Francie bude schopný ekonom Fillon, muž, který postavil svou kampaň kromě jiného na boji za očištění politického světa od afér, pravičák, katolík, hrdý na svou vlast a na svou dobrou pověst muže, který za svou dlouhou politickou kariéru nikdy nebyl podezírán z obcházení zákona jako Juppé nebo Sarkozy. Jeho manželka Pénélope je Britka, mají spolu pět dětí. Fillonova rodina je soudržná na rozdíl od rodin ostatních politiků. To se voličům líbí, ale právě tato rodinná soudržnost se ukáže jako kámen úrazu.

Satirický týdeník Le Canard enchaîné uveřejnil v lednu 2017 články o manželce F. Fillona, která pobírala plat jako jeho poslanecká asistentka a dále i jako asistentka jeho nástupce. Pobírala také plat jako literární kritička v časopise Revue des deux Mondes. Tyto aktivity jí měly vynést přes půl milionu eur (před zdaněním). Fillon také zaměstnával jako asistenty dvě své děti. Zda Pénélope Fillonová skutečně pracovala nebo se jednalo o fiktivní zaměstnání, nyní zjišťuje policie. P. Fillonová na začátku zářné Fillonovy kampaně totiž veřejně prohlásila, že nikdy žádnou veřejnou nebo politickou funkci nezastávala. Fillon se zprvu hájil argumentem, že zaměstnat manželku nebo děti zákon umožňuje. Tak postupuje nejméně pětina poslanců.

Tyto zprávy způsobily velké zklamání u pravicových voličů a paniku v táboře republikánů. A. Juppé, kterého sondáže označovaly jako jasného vítěze příštích prezidentských voleb a který byl svým neúspěchem v primárkách hluboce zdrcen, se nemíní vracet do hry, N. Sarkozy také ne, zatím. Kdo bude kandidovat za pravici, pokud bude F. Fillon zdiskreditován, není jasné.

Známe již jméno kandidáta na prezidentské volby za socialistickou stranu: je jím Benoît Hamon. Nepopulární prezident Hollande zřejmě pod tlakem svých spolupracovníků upustil od úmyslu se znovu ucházet o místo prezidenta - v primárkách socialistické strany v lednu 2017 ho reprezentoval jeho dosavadní ministerský předseda Manuel Valls, který však neuspěl, právě proto, že je ztotožňován s Hollandem.

Socialistická strana se dlouhodobě zmítá ve vnitrostranických půtkách. Z Hollandovy vlády odešlo v roce 2014 několik mladších ministrů: B. Hamon, Aurélie Filipettiová a Arnaud Montebourg, kterým se Hollandova rozhodnutí zdála příliš liberální, a ministr ekonomie Emmanuel Macron (odešel v létě 2016), dosavadní Hollandův oblíbenec, který naopak považoval Hollandova ekonomická rozhodnutí za málo liberální a založil vlastní politické hnutí En marche! (volně přeloženo: Kupředu!).

Macron se bude účastnit prezidentských voleb za své vlastní hnutí. Má podporu ze strany pravicového křídla socialistické strany. Jeho kampaň je založena hlavně v jeho image: je to hezký, vzdělaný, mladý muž s mnoha kontakty mezi bankéři a mocnými podnikateli. Nemá ale žádný konkrétní program. V hrubých rysech načrtl svou vizi pro francouzskou ekonomii v publikaci skromně nazvané Révolution (Revoluce).

Nejnovější sondáže, tolik nedůvěryhodné (podle nich měl být jistojistě prezidentem Alain Juppé, dále zaručeně Francois Fillon), ukazují, že Macron by se v prvním kole dostal na druhé místo po vítězné Marine Le Pen, a před Fillona, který by se do druhého kola ani nedostal. Načasovaná kampaň rozpoutaná médii a levicovými politiky proti Fillonovi je mistrně vedená a její podoba se sestřelením kandidáta D. Strausse-Kahna před pěti lety je nápadná. Mediální pozdvižení způsobilo, že se Francouzi zajímají více o detaily z výplatní pásky paní Fillonové než o nezaměstnanost, o bezpečí země a o reformy, kterými země musí projít, aby se ekonomicky (a morálně) postavila na nohy. Zda v této aféře, která by mohla být bezvýznamnou aférkou, hrají média užitečnou roli, je otázka. Socialisté si nepřejí, aby došlo ke střídání u kormidla, a zatím se jim maření úspěchu pravice daří. Le Front national, Národní fronta, v jejímž čele stojí Marine Le Penová, ale z celé situace těží.

V květnu by se tedy podle stávající situace mělo rozhodovat mezi Le Penovou a Macronem. Situace se začíná vyjasňovat, ale ne pro Francii. Nedá se vyloučit, že v posledních týdnech před volbami se začne veřejně propírat soukromý život bývalého socialisty Macrona, jehož manželka je o generaci starší a byla jeho profesorkou na gymnáziu, nebo finanční nesrovnalosti Le Penové. Favoritem extrémní levice je Jean-Luc Mélenchon, pohotový řečník a glosátor současné politické situace. Část jeho voličů a voličů Le Penové má podobný profil - mohou se nechat na poslední chvíli oslovit druhým kandidátem. Předpokládá se, že účast na volbách bude nižší.