V městě Mélun jižně od Paříže zazněl soudní výrok povolující umístění jesliček na radnici. Stížnost muslimské části obyvatel byla - prozatím - zamítnuta. Podobné spory však nejsou výjimkou.

Starousedlíci - tedy nejspíše Francouzi, kteří žijí v městě Mélun již několik generací - uhájili před soudem své právo na vánoční symbol malého Ježíška v jesličkách. V křesťanských zemích jde o připomínku narození Spasitele v městě Bet lechem nedaleko Jeruzaléma. Tento symbol existuje již asi 800 let, kdy byl poprvé připomenut sv. Františkem z Assisi. Od středověku až do současné doby se betlémy o vánocích vystavují nejen v kostelích, ale jsou mnohdy chloubou vesnic či městeček, poměrně často jsou předváděny tzv.“živé Betlémy“ s herci a zvířaty.

V uvedeném městě Mélun mají ony jesličky zhruba 200letou tradici. Zdá se však, že ona tradice z Francie pomalu mizí, neboť vzrůstající počet muslimských obyvatel bere vystavení onoho symbolu jako provokaci, a to bez ohledu na fakt, že Ježíš je i pro islám postavou nikoli nevýznamnou. Znázornění chléva, kde se Ježíš Kristus narodil, je zřejmě velmi iritující i přes fakt, že Ježíš Kristus hlásal po celý svůj život lásku, a to i k nepřátelům. V žádné ze svých životních etap nevyzýval k vyhubení jinověrců, šíření křesťanství násilnou cestou či nadřazenost křesťanů vůči jiným vyznáním.

Už samotný fakt, že o vystavení křesťanského symbolu vánoc v křesťanské zemi v období druhých největších křesťanských svátků musí rozhodovat soud, je skandální. Evropská kultura, založená na judaisticko-křesťanské tradici, musí hájit svůj „raison d´etre“ s nalézáním důvodů, proč může být dále prezentována veřejně. Že nejde o ojedinělý případ, je potvrzení podobného sporu a - naštěstí - stejného povolujícího soudního výroku v městě Béziérs. Vzhledem k počtu muslimů zejména v oblasti Marseille, v Alsasku a v hlavním městě Paříži lze s úspěchem pochybovat, že by soudní spor v těchto oblastech dopadl pro malého Ježíška stejně úspěšně.

Zánik kterékoli civilizace má z historického pohledu téměř uniformní průběh. Jedním z podstatných faktorů je likvidace kultury, jež je tmelem generací, prostorem pro vlastní seberealizaci všech členů dané společnosti a faktorem příslušnosti jedince k celku. Zničením kultury se pak společnost stává vykolejenou, bez jakýchkoliv kořenů k místě svého vzniku a existence a její rozpad je zákonitý.

Francouzský boj proti šátkům na veřejnosti by měl být doprovázen stejným bojem za uchování kulturních zvyklostí a tradic původního obyvatelstva. Jelikož však starosta Paříže slaví ramadán společně s muslimy, vidím budoucnost malého Ježíška ve Francii spíše mlhavě.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora