24.4.2024 | Svátek má Jiří


FOTOČLÁNEK: Říjen 2015

3.11.2015

Charakter teplého a velmi suchého letního počasí se vetřel i do začátku října. Na vycházkách po lesích jsem se brodila s Ajvinkou v závějích prachu, předpovědi ze všech možných světových počasových serverů ani nemukly o tom, že Jižní Morava by už mohla dostat svůj zasloužený příděl vláhy.

Pod tímto dojmem, že jsme odsouzeni dál žít v teple a suchu, jsem nechala Ajvi ostříhat, pěkně proti srsti a dohola. Oddechly jsme si obě dvě. Ona proto, že mohla začít opět lítat a nevláčela jazyk až na zem, a já proto, že jsem ji mohla lépe udržovat. Bývala zapopelená jako slepice.

3 Říjen 2015

Za dva dny se citelně ochladilo. Na Vysočině začalo pršet, Jižní Morava se zatáhla nízkou tmavou dekou, ze které nespadla ani kapička, a tak jsme se s pánečkem rozhodli se podívat, jak vypadá mokro. Měli jsme štěstí, na cestě proti toku Svratky u Doubravníku, směr Vysočina, už drobounce pršelo! A navíc, začala se zabarvovat příroda. A také jsme našli košík suchohřibů!

Ajvi na další, sice naprosto suché, ale velmi chladné dny vyfasovala svetřík, ale stejně si „nachladila“ ocásek, který smutně visel, jen koneček se kroutil směrem vzhůru. Už jsem si tak zvykla na to vesele zatočené kolečko, že mi bylo líto, že má ocas předpisový. Po pár dnech nošení svetříku se ocásek opět vesele zatočil a bylo dobře!

2 Říjen 2015

Nakonec, po skoro třech měsících začalo pršet i u nás! Chodila jsem s Ajvi (ona ve své pláštěnce, přece jenom byla ostříhaná na holo) v deštích ven a koukala, jak se příroda mění. I u nás začalo velké malování. Příroda začala malovat napřed zelenou. Tráva spálená na troud opět rychle vyrazila a zazelenala celé plochy. Stromy, kterým splihle viselo listí, se napily, listí se začalo vesele třepotat a zároveň se opatrně začalo zbarvovat. Tu a tam žlutý nebo růžový list. Z dálky, v celku, už vypadal například svah Babího lomu zajímavě.

1 Říjen 2015

A potom to přišlo. Barvy listí doslova vybuchly. Nádhera! Byla sice stále tma, Jižní Morava se zatáhla na dlouhou dobu inverzí, ale barvy v blízkém okolí duši člověka alespoň trochu osvěžily. A jednoho dne ráno svítilo slunce, celý svět se tak rozzářil, až oči přecházely. A to nastal čas dlouhých procházek a kochání se tou barevnou, ale rychle pomíjivou krásou. Snažila jsem se ji zachytit do fotek. Velké dálky se fotit nedaly, i když foukalo, byl stále silný opar a dohlednost špatná. Vyrazily jsme na skalnatý hřeben Babího lomu, do Vranova u Brna (kostel už má opět obě věže). Procházely jsme lesy v okolí Blanska. Z těch jsou i fotky z posledního dne měsíce října.

Mám takhle barevný podzim moc ráda, ale je to krátká, rychlá, pomíjivá přeměna před dlouhými měsíci šedohněda, které jsou před námi.

Foto: Alex. Fotky si můžete prohlédnout i okomentovat přímo na Rajčeti zde.

Alex Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !