21.9.2018 | Svátek má Matouš


KOČKY: Utíkej Káčo, jsi volná…

24.3.2018

Už nebude žádné Chéééé, nikdo mi nezatančí na stole a neudělá na mě zajíčka v jamce, nezdrápe mě za omezování kočičí svobody… Neřekne mi Vruk! Ani nezasyčí… A Kururu ji marně budou vyhlížet za oknem.

Kačenka zdobí

Když mi 16. 3. 2017 řekli, že je to žloutenka, protože je vysokej bilirubin, vyděsila jsem se, ale pořád to bylo zvládnutelné. I když jsem ji musela krmit. A celá smečka k ní chodila, zajímala se o ni. Ale Kačečen ne, zalejzala do vejce nebo do slzy a chtěla bejt sama. Ani holubi ji nezajímali. Jen se na ně podívala a zase ten pohled do dálky… jako by byla na cestě… a byla, jen já to ještě neviděla. Jenže pak to šlo šusem. A 23. 3. 2017 už jsem věděla, že je to FIP.

A to jen bezmocně svíráte pěsti, kapou vám slzy jak hrách velký do kočičího šedopruchatého kožichu a srdce tančí kvapík tak rychle, že málem vyskočí z hrudního košíku. A jindy divoká Kačenka na vás kouká těma svejma kukadlama a je najednou moc hodná… a diví se, proč jí vzlykavě do uší špitám, odpusť mi to všechno, odpusť miláčku pruchatej, mám tě moc ráda, Kačečen, víš, ty moje štěstí chlupatý... kdybych neměla, tak tu teď nejsme.

Káča se vyvaluje

Doma jsem obstarala ty zdravé a dala si Kačenku v přenosce vedle postele, nechtěla z ní ven, a tak jsem jí potichu vyprávěla, jak si pamatuju, jaká byla, když ke mně s Pidikočkou přijely s Danem 28. 10. 2010 a jakých to bylo sedm báječných let, v její společnosti... a pak jsem jen hladila a mluvila jen v myšlenkách a ona poslouchala. Loučily jsme se spolu a nikdo nás nerušil.

Kačečen putovala k mostu z Duhy a ten jí zářil na cestu a byl pevný, postavila jsem ho pro ni ze svejch slz.

Za tím mostem, Káčo, jsou věčná loviště, kdo jinej by je měl prozkoumat, kdo jinej se v nich neztratí? A Káčo, Kačečen moje, jestli najdeš způsob, jak se vrátit a budeš se chtít vrátit, tak se vrať. Tady budeš pořád mít svoji misku, vejce a Kururu a taky, Káčo, mě. Potom už jsem jen brečela a brečela.

Zajíky

Zajíky

Cestou do Chvojence za skvělým veterinářem Martinem Kopicem jsme dojely v pozdním odpoledni, byl krásný den a slunce zrovna odcházelo spát. Kačenka se jala zkoumat ordinaci a vyskočila na stůl. Že by? Ale oči veterináře mi říkaly: Nedělej si naděje, to je jen zvědavost, ještě není tak slabá. Brečela jsem a brečela a nakonec našla tu sílu říct, že jí může píchnout injekci. Ještě než ji dostala, udělala na mne zajíčka v jamce a někdo ve mně mi rval srdce na kusy… Káča si okopávala bradičku, jako to dělávala, když ukazovala, jak je hodná a šikovná a já ji chtěla vzít, nacpat do přepravky a jet domů. Ano, jsem nestandardní klient a ten skvělej vet moc dobře věděl, jak mi je.

Po injekci začala Kačečen usínat a vmáčkla se mi do náruče. To byl můj sen, chovat si Káču bez toho, že mi vysekne voko nebo zdrápe obličej. Ale za jakou cenu??? Usnula, znova jsem jí šeptala, že si to tam má prohlídnout a jestli se jí tam nebude líbit, že se má vrátit. Utíkej Káčo, utíkej, ať přes ten most bezpečně přeběhneš…

Kačenka spí

Kačenka spí

Ani nechci vědět, co si o mně vet myslel. Když už na stole leželo jen její tělíčko, srovnala jsem ho do té podoby, ve které jsem si chtěla Káču pamatovat – jak dělá zajíky… uložila jsem ho do měkké osušky, a pak jsem se roztřásla tak, že jsem nebyla schopná odejít. Vet mi zapálil cigaretu a stáli jsme venku před ordinací a tabákovou berličkou jsme si oba vytvářeli pocit zklidnění.

Jela jsem domů, říct ostatním, že Kačečen zkoumá věčná loviště.

Bylo vidět, že se jim nějak „ulevilo“, že jsem se vrátila. Kačenku nikdo nehledal. Asi to všichni věděli.

I Pidikočka, která najednou zůstala bez své velké ochránkyně, co se o ni starala. A tak začala po čase Pidi víc komunikovat se mnou.

Jen Kururu ne, ti ji pořád volali a dívali se, odkud se jejich velká ušatá kočka vynoří. A dělají to pořád…

Kačečen je pochovaná u Ireny na zahradě, pod keřem z Věruščiny zrušené zahrady, kde se narodila.

6. 6. 2010* Praha – 24. 3. 2017†

Sharka.68

Foto: autorka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

O Kačence v plné síle si můžete přečíst třeba tady.

A pomuchlejte svoje chlupatce, jsou to miláčkové. A jděte na čerstvý vzduch, ať se vzpomínkám líp dýchá.

Přeji hezkou sobotu a neděli. Lika

Sharka Neviditelný pes


Diskuse


V. Glover
13:17
26.3.2018

M. Sedláková
8:14
26.3.2018

Z. Tečka
19:01
25.3.2018

Š. Matyášová
6:46
26.3.2018

Z. Hanča
13:19
25.3.2018

Z. Jenny
11:09
25.3.2018

Z. Hanča
13:24
25.3.2018

Z. Matylda
15:03
25.3.2018

T. Zana
18:19
25.3.2018

Z. Xerxová
6:53
25.3.2018

Z. Matylda
21:15
24.3.2018

A. Nikoloki
21:59
24.3.2018

Z. Matylda
18:55
25.3.2018

Š. Matyášová
7:32
25.3.2018

E. Šusová
20:12
24.3.2018

Z. Pavla_H
19:16
24.3.2018

Š. Matyášová
7:39
25.3.2018

Š. Matyášová
17:59
24.3.2018

Ž. Eva
17:23
24.3.2018

Z. Lika
19:03
24.3.2018

M. Crossette
15:02
24.3.2018

Z. Vave
13:11
24.3.2018

Z. Vave
13:13
24.3.2018

Š. Matyášová
7:43
25.3.2018

Z. Vave
10:40
25.3.2018

A. Lex
12:59
24.3.2018

Z. Janaba
12:37
24.3.2018

D. Ruščáková
16:49
24.3.2018

Š. Matyášová
7:44
25.3.2018

Z. Tora
11:48
24.3.2018

D. Král
11:45
24.3.2018

M. Beda
11:13
24.3.2018

K. Holubová
10:07
24.3.2018

Z. Jenny
10:02
24.3.2018

T. Zana
9:23
24.3.2018

Z. Lika
8:57
24.3.2018

Z. Iva
15:50
24.3.2018

Z. Lika
16:46
24.3.2018

Z. Lika
8:05
24.3.2018

Z. Maw
7:24
24.3.2018

Z. Xerxová
7:09
24.3.2018

počet příspěvků: 41, poslední 26.3.2018 01:17









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !