26.7.2016 | Svátek má Anna






FILM: Zejtra napořád

28.7.2014

Nechodím do kina moc často, a jestli si dobře vzpomínám, tak poslední české filmy, které jsem viděl, byly Kawasakiho růže a Alois Nebel. Film Rudolfa Havlíka Zejtra napořád se s nimi nemůže srovnávat, a to z celé řady důvodů. Zatímco ve zmíněných filmech jde o vyrovnávání se s minulostí, film Zejtra napořád je prvotina cestovatele, který si, jak jsem se dočetl v jiných článcích, tímto filmem „splnil svůj sen“. Zřejmě se mu to povedlo; já jsem ovšem marně pátral, o čem že to pan Havlík snil. O tom, že pronikne mezi filmaře? Ano, v tom uspěl. Že natočí film, který by měl co říci dnešní době? Pokud má za to, že uspěl v tomto, pak se naše světy asi ani neprotínají.

Nezdá se mi, že by tento film měl nějaké sdělení pro naši dobu; je ovšem určitým sdělením o naší době.

Zejtra napořád

Hlavní hrdina (a podle všeho i autor) s jistotou ví, že nechce žít jako obyčejní lidé – někde pracovat, mít rodinu a splácet hypotéku. Takový život mu připadá fádní a nezajímavý. Žije tedy podle svého, zdá se, že dobrodružně, ale v jeho životě o nic nejde, což nepřímo přiznává. Jeho život je sledem průšvihů a setkání, které vlastně nemají žádný cíl (ani třeba nějaký pokleslý, například vydělat miliony), ačkoli hrdina si tento život zvolil, člověk má stejně pocit, že se mu jen tak nějak děje. Hrdina Petr Kraus (hraje ho Pavel Batěk) vlastně nemá žádnou ambici – ani být nejsilnějším či nejúspěšnějším, ani být morálním člověkem, na jehož slovo je spolehnutí. Hrdina nehlásá žádné hodnoty a žádnými hodnotami se neřídí. O nic neusiluje, jen se tak nějak sune životem a operativně řeší průšvihy, do nichž tak nějak padá.

Nějakým způsobem asi touží po vztahu, jenže tuto touhu nijak nereflektuje, a tudíž ani nekultivuje. Žen se ve filmu mihne několik, prakticky všechny jsou nešťastné, a všechny nějak touží po muži. Jedna z nich je relativně slušná, má dokonce ohled na svou hlavní sokyni, dá-li se to tak nazvat, a celkem nepokrytě se přiznává, že po hlavním hrdinovi touží. Ten ale není ochoten – ale ani schopen – věnovat jí víc než jeden víkend… Nevím, zda je to pravdivá výpověď o ženách, které „zvítězily“ v sexuální revoluci druhé poloviny minulého století, protože se mezi takovými ženami nepohybuji. Pokud je, pak jde snad o něco ještě horšího, než bylo pověstné vítězství Pyrrhovo.

Trochu nepřirozeně ve filmu působí kamarád hlavního hrdiny, který je ochoten hlavnímu hrdinovi neustále pomáhat z bryndy; opakovaně nechává všeho a jede za svým přítelem třeba stovky kilometrů (hraje ho Filip Blažek). Dalo by se říci, že je to jediná kladná postava filmu, ovšem v autorově světě působí velmi nepřirozeně a ve filmu působí jako jakýsi deus ex machina. Možná ale autor podvědomě tuší, že se ve svém životě někdy setkáváme s nezaslouženou milostí, a dal tomu tento výraz.

Jak jsem již psal, je to film, který spíše vypovídá o naší době, než aby jí chtěl něco sdělit. Možná takto opravdu žije většina lidí – bez jakýchkoli hodnot, bez jasného cíle, a vlastně bez jakékoli kontinuity, ať už s vlastní rodinou, s nějakým společenstvím, o národě ani nemluvě. Autor si neuvědomuje, že to, čím tak pohrdá, totiž založení rodiny a péče o ni, vyžaduje mnohem více statečnosti a ve skutečnosti skýtá i mnohem více dobrodružství než život, který nám předvádí. Hrozí mu, že nikdy nepochopí Ježíšova slova o tom, že kdo ztratí svou duši, ten ji nalézá, a kdo se snaží ji zachovat, ten ji ztratí. Paradox skutečného života je, že když se dobrovolně omezíme a obětujeme, můžeme dosáhnout něčeho smysluplného a trvalého. Na něco takového hlavní hrdina ani nepomyslí, a patrně na to nepomyslí naprostá většina společnosti, kterou zobrazuje. Lidé tak nějak pádí životem, často jsou životem štváni, a nevědí, odkud a kam jdou. A patrně by této otázce odkud a kam ani nerozuměli.

Jsem vlastně rád, že jsem nalezl víru. Víru v pravdu, spravedlnost, lásku, krásu a dobro. A jsem hluboce přesvědčen, že dobro – díky Bohu! – nakonec zvítězí. Mnozí namítnou: „Uvěřil jsi pohádce!“ Nechci, aby to znělo ošklivě, ale nezbývá mi než odpovědět: Je-li tomu tak, pak fakt dávám přednost této pohádce před vaší realitou! A tak nasedám na koně a jedu bojovat proti drakům.

Dan-Drapal.cz

Institut Williama Wilberforce



Diskuse


S. Rehulka
12:46
30.7.2014

J. Schwarz
20:57
28.7.2014

J. Farda
13:44
28.7.2014

V. Podracký
12:35
28.7.2014

P. Dvořák
2:46
28.7.2014

J. Roubal
13:07
28.7.2014

počet příspěvků: 6, poslední 30.7.2014 12:46









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.