27.3.2019 | Svátek má Dita


FILM: Tintin a Indiana Jones

7.11.2011

Spielbergovští akční hrdinové

Spielbergův Tintin se utěšeně rozpíná po Evropě: na sklonku října neměl totiž premiéru jen v Čechách, ale třeba i ve Francii nebo v Nizozemsku. Výjimečně tak můžeme těžit ze skutečnosti, že distribuční strategie se tentokrát odpichuje od evropského kultovního statutu kreslené předlohy Belgičana Georgese Remiho alias Hargého. V domovských USA bude film k vidění až 21. prosince... Myslím, že na mne by tahle strategie fungovala: být Američanka, koušu si nehty netrpělivostí a - devastována nezvyklým nedostatkem informací v rodném jazyce - marně se pokouším louskat německé, španělské nebo české recenze.

Protože jsem svou recenzi už napsala, ale mám chuť se k Tintinovi vracet (nejen do kina), a navíc Nova vystartovala se sérií Indiana Jones , napadlo mne podívat se na oba Spielbergovy akční hrdiny trochu podrobněji. Mají totiž hodně společného - přestože na čtveřici příběhů archeologa-dobrodruha má lví podíl jako autor námětů George Lucas (který se podílel také na na jejich produkci), a Tintinova dobrodružství, která produkoval Peter Jackson jako první díl plánované trilogie, inspirovala trojice Hergého comicsů ze 40. let (Krab se zlatými klepety - 1940-41, Tajemství Jednorožce - 1942-43 a Poklad Rudého Rackhama - 1943-44). Ani odlišné inspirace, scenáristické týmy a dva různí vlivní, byť kamarádští producenti nemohli ovlivnit zálibu samotného Spielberga v jistém typu příběhu a hrdiny, která oba projekty sbližuje.

Pro pořádek je třeba dodat, že Spielberg se k Tintinovi dostal až ve chvíli, kdy v recenzi na Dobyvatele ztracené archy (1981) narazil na srovnání příběhu prvního Indyho s Hergého kresleným seriálem. (Sekretářka prý tehdy zvídavému šéfovi sehnala Tintina ve francouzštině. Té Spielberg sice nerozuměl, ale kresby ho zaujaly.) Projekt filmové adaptace Tintina tak nazrával dlouho a můžeme se domnívat, že pro Spielberga se odhodlal k jeho realizaci až ve chvíli, kdy nastaly vhodné technologické podmínky(Tintin je nejen jeho prvním digitálně natáčeným a stříhaným filmem, ale i jeho prvním "animovaným" dílem, respektive snímkem dovádějícím technologii motion capture na hranici hraného a animovaného filmu.)

Zjevnou spojnicí mezi oběma hrdiny je historické období, v němž se vyprávění odehrává. Pokud jde o Indianu Jonese, jeho příběhy (byť vyprávěné na přeskáčku a s odskoky do předchozích hrdinových dobrodružství 2/) mají těžiště v letech 1936-1957). Coby klíčoví protivníci se po Dobyvatelích vyprofilovali v Poslední křížové výpravě nacisté (což by nejspíš bylo třeba vnímat jako "osobní" téma přes Spielbergův respekt k vlastnímu židovskému původu). V Křišťálové lebce jsou to ovšem v souladu s dobovou atmosférou Rusové.

S Tintinem je to ovšem jinak: příběh mladého reportéra, který se vydá po stopách starobylého pirátského pokladu, působí jako výlet do svobodného světa klukovské fantazie a je (podobně jako dvě ze tří Hergého předloh) vzdálený neutěšené realitě nacistické okupace - u autora Spielbergova ražení můžeme myslím předpokládat, že jde o úmyslnou rezignaci na konkrétní časoprostorové souřadnice. V Tintinových dobrodružstvích tak nenajdete ani odkazy na válečnou Evropu, ani paralely se současnou ekonomickou krizí, kterými se dnešní hollywoodské filmy jen hemží. Filmový Tintin přitom odtržený od reality není – alespoň pokud v něm jste schopni vidět ryzí a vědomou eskapickou podívanou poskytující divákům dokonalý únik z tíživé všednodenní skutečnosti. Tintinova dobrodružství jsou pravděpodobně nejsvětlejším a nejoptimističtějším Spielbergovým dílem, filmem natočeným ho nepohody, který před realitou prchá s přesvědčivou energií a zodpovědností. 3/

Realita, jak se zdá, zůstává ve filmu dokonale skrytá, i když o existenci "jiných světů" podává Spielberg jako vypravěč neustále nějaké viditelné (doslova) důkazy: jsou jimi obrazy, odrazy a průhledy zprostředkované dalekohledy, zvětšovacími skly, zrcadly či okny v míře, jež je zcela neobvyklá. Svět Tintinových dobrodružství má "průhledný", vrstevnatý charakter obrazu 3D, do kterého se Spielberg vypravil jako režisér poprvé a není tedy divu, že ho tematizuje. 4/ Úvodním a hned důležitým připomenutím "jiného světa" je ve filmu podobizna, kterou si nechává titulní hrdina zhotovit od pouličního karikaturisty (jímž je Hergé). Podobizna odkazuje ke známé podobě Hergého Tintina (což je také okamžik, kdy se s ní divák filmu definitivně rozloučí). Expozice hrdiny - tak, jak si na něj musíme ve filmu zvyknout - se vzápětí odehrává postupně, přes části a detaily viděné v zrcadlech rozvěšených na ulici. Sluší se asi připomenout, že zrcadla mají (nejen) v kinematografii tradiční funkci artefaktů upozorňujících - co nejjednodušeji řečeno - na jinou, "neviditelnou", "niternou" přítomnost postavy nebo autora. Nejobvyklejším použitím zrcadla ve filmu je jeho "zmnožená" verze - třídílné nebo rovnou rozbité zrcadlo, jež zviditelňuje stav rozpolcenosti (Extrémní příklad za všechny - zrcadlové finále Wellesovy Dámy ze Šanghaje)/1947.)V Tintinovi dochází naopak v úvodu ke "složení" postavy hrdiny, který pak zůstává během celého vyprávění zcela konzistentní. To má Tintin společné s Indianou Jonesem, kde jsou Spielbergovy hrátky s expozicí hrdiny i žánru roztomile obsesivní, ale plně funkční.5/

Ten, kdo se v příběhu vyvíjí, je Tintinův nový, starší společník Haddock, který se chybějící sebevědomí pokouší získat s pomocí alkoholu a dává se postupně dohromady díky identifikaci se svým hrdinským předkem. Tintin, ač mladší, vstupuje do vyprávění jako hotová postava, což ho spojuje s Indianou Jonesem. 5/ Pokud jde o postavu archeologa-dobrodruha, chtěl George Lucas původně, aby se v průběhu trilogie nějak vyvíjel z nevěřícího Tomáše ve "věřícího" hrdinu (podobně, jako Luke Skywalker v jeho vlastních Star Wars). To ovšem příkře kontrastuje se Spielbergovým oblíbeným "nepsychologickým" cítěním hrdinské akční postavy, která vlastně zůstává v podstatě stále stejná - právě tak, jak to ukazují jonesovské filmy, Tintinova dobrodružství . Indy a Tintin jsou totiž protagonisté sérií a tedy svého druhu legendy hagiografickém smyslu (pokud vám to připadá bizarní, tak jsem to nevymyslela já). V takových příbězích se nemění hrdina, ale pod jeho vlivem se proměňují ostatní postavy a prostředí kolem (což by si samozřejmě zasloužilo podrobnější rozbor).

To je hlavní důvod, proč Tintin i Indy mají své parťáky (o psu nemluvě), ať už mladší či starší. Otázka moudrosti přicházející s věkem se jejich prostřednictvím u Spielberga stává opakovaně cílem hravého zpochybnění (chlapeček Short Round v Chrámu zkázy je většinou ten rozumnější, Henry Jones senior v Poslední křížové výpravě je vesměs stejně pošetilý a hašteřivý jako jeho syn, stejně jako Rafan v Království křišťálové lebky). Vlastně ovšem jde o podobný typ věčného klukovství spojený s radostí z pohybu, zvídavostí a anarchií, jež se vzpírá každé autoritě a plánu a nechává se okouzlovat spíš záhadami a tajemnými artefakty než ženami (v tomto směru je třeba ocenit Tintina, který se s přehledem obejde bez ženských postav - jedinou výjimkou je postavička operní divy, součásti Sacharinova %dábelského plánu na loupež v sídle uměnímilovného šejka).

Infantilita, či spíše čistota spielbergovské akční podívané spočíná v tom, že jak v sérii Indiana Jones, tak v Tintinovi se operuje s režisérovým oblíbeným tématem rodiny, ale bez závěrečné melodramatické finalizace a s koncem otevřeným válce pohlaví i generací - což platí, ať už jde o ryzí "falešnou" rodinu ve stylu hollywoodských akčních snímků (Willie, Short Round a Indy ji ve finále tvoří, byť je nespojuje žádné pokrevní pouto - Chrám zkázy), nebo o rodinu skutečnou (Poslední křížová výprava, Království křišťálové lebky).

Jonese i Tintina spojuje posedlost pátráním po skrytém pokladu, který má ovšem u Spielberga zcela standardní podobu přinejmenším od Blízkých setkání třetího druhu (1977): záhadný, zářící artefakt, jímž je hrdina posedlý a honí se za ním, překonávaje nejrůznější protivenství, je nositelem prostého tajemství porozumění, lásky a nalezení vlastního důstojného místa ve světě (zpravidla v rodině). Všichni, kdo v létajících talířích, mimozemšťanech, arše úmluvy (a dalších jonesovských pokladech) vidí možnost, jak se obohatit a získat moc a slávu, se vyprofilují jako zloduši, kteří si nezaslouží nic jiného než smrt.

Spielbergovský hrdina je tak protagonistou série nezištných misí, kdy mu samotný cenný artefakt nakonec pravidelně unikne. Doktor Jones do univerzitního muzea nedostane ani archu, ani kameny Šankary, ani svatý grál - nemluvě o pokladu mimozemšťanů v Křišťálové lebce, kde je jeho snahou mimochodem titulní artefakt vrátit na místo, nikoli ho uloupit. V souladu s tím i Tintin zůstává mimo hru, zatímco obdarovaným ve spielbergovském smyslu duchovního povznesení se stává Haddock. Zjevně jde ovšem o úvodní, první část dobrodružství s pirátským pokladem - a pokud budete na film pilně chodit a producent Peter Jackson si propočítá, že se mu vyplatí natočit další dva díly, dozvíte se, jak a jestli bude tahle stará dobrá spielbergovská vypravěčská strategie fungovat dál.

Poznámky:

1/ Filmový Tintin ovšem odolal možnosti kopírovat vzhled předlohy, přestože jejího ducha vystihuje znamenitě. Vzhledově připomíná spíš vyprávění o Shrekovi, která produkuje Spielbergovo studio DreamWorks - včetně nejednotné stylizace jednotlivých prvků.

2/ Když do toho zahrneme i seriál o hrdinově mládí, obsahuje celý Indyho život od raného dětství po pozdní stáří.

3/ Dovolím si hádat, že konkrétněji - tedy aktuálněji - bude působit Spielbergovo drama z první světové války Válečný kůň, které vznikalo prakticky současně s Tintinem a má v amerických kinech premiéru téměř současně s ním. K se však dostane až 23. února příštího roku.

4/ K vlastnostem použité technologie mohou směřovat i momenty poukazující ke zmnožení prvků a jejich harmonizaci. Dlouhodobá režisérova slabost pro "stínování" tak, jak jsem ji zmiňovala v recenzi, nachází nový prostor v samotné použité metodě motion capture. Policisté Kadlec a Tradlec, kteří jsou si (už v comicsu) k nerozeznání podobní, se neustále hašteří a svou podobnost. Ve scénách z minulosti se kapitán Haddock mění ve svého hrdinného předka a padouch Sacharin zase ve svého pirátského praděda. A motivu "vrstevnatosti" obrazu odkazuje i trojice dokumentů, které se musejí přiložit na sebe a "zprůhlednit", aby se složily indicie vedoucí k hledanému.

5/ Indiana Jones je v úvodu každého filmu představen jakoby zdráhavě a matoucně, což vzbuzuje divákovu zvědavost: zatínco v Dobyvatelích je zprvu jen siluetou spěchající pralesem, v Chrámu zkázy je sofistikovaně zavádějící celý prolog, pojatý pod titulky jako klasický hollywoodský muzikál, do nějž vstupuje Jones v nestandardní salónní podobě - v elegantním bílém smokingu. Poslední křížová výprava nabízí ještě rafinovanější hru: na začátku film vyhlíží jako western (k čemuž svádí exteriéry "Fordova údolí"). "Kovbojové" se však ukáží být skautíky na výletě, mezi nimiž vyniká mladičký Indy (River Phoenix), který ve skalách objevuje zloděje pokladů (jenž se stylizací podezřele podobá samotnému Spielbergovi). Po honičce v cirkusovém vlaku pojaté jako kompletace obsesí a atributů příštího hrdiny dostává od tohoto muže darem svůj - později neodmyslitelný - klobouk. Království křišťálové lebky rovněž začíná jako matoucí film zcela jiného žánru - komedie o mládeži z 50. let, přičemž Jones se objevuje - exponován kloboukem a stínem - až dlouho poté, co rozjařená mládež zamíří po rovné silnici do baru a vypravěč se věnuje odbočující vojenské koloně...

6/ Jen o něco odlišnější je situace ve Spielbergových "vážných" filmech, které jsou poplatnější klasickému psychologickému vývoji postavy (Purpurová barva, Říše slunce, Schindlerův seznam...)

Další autorčiny poznámky k filmovému a politickému dění najdete na jejím blogu AlenaProkopova.blogspot.com



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.