29.3.2024 | Svátek má Taťána


FILM: Pomyslíte si občas, že nemáte normální rodinu?

25.2.2014 0:02

Potom zajděte na film Blízko od sebe. Natočené podle divadelní hry od Tracyho Lettse „August: Osage County“. Miluju herečku Meryl Streep. Vždy když něco natočí, tak na ní jdeme s manželem do kina. Doma mám i sbírku DVD s jejími filmy. Ta ženská dokáže zahrát kdeco.

 

O filmu Blízko od sebe jsem se dozvěděla z recenzí, že to není v žádném případě konverzačka typu Mamma Mia. Spíše se bude blížit Sophiině volbě. Je to prý drsný film. Tyto informace jsem předala manželovi a vyrazili jsme do kina. Nebudu a nechci prozrazovat děj filmu, i když o ten prvoplánově neběží. Jde o herecké výkony.

 

Ten film je syrový a Meryl skvělá. Její Violet je zlá, cynická, nemocná a na prášcích závislá potvora. Ztratí se otec rodiny a domů se sjíždějí 3 dcery se svými partnery. Otec se najde utopený a následuje pohřeb. To je teprve začátek, to pravé peklo má přijít. U večeře po pohřbu to začíná. Kostlivci vyskakují ze skříní.

 

Tady pochopíte, jak dokážou být slova zlá. Když jsou přesně zacílená. Každá ze tří dcer má své problémy. A matka není milující a chápající. Naopak, ví jak ublížit. Když už máte pocit, že by ta potvora Violet mohla být konečně alespoň trochu chápající, v tom střih a Meryl jí vystřihne jako cynickou nestvůru. A ani nemrkne.

 

Scéna při večeři, kdy jí nejstarší dcera povalí na zem a křičí na ni, že teď tady vládne ona, je teda síla. Dcera se jí tak začíná podobat, i když tohle opravdu nechce. Hraje jí Julia Roberts. Nelze říci, že bych jí jako herečku měla ráda. Ale tady válí, dokonce chvílemi přehrává i Meryl. A to už je co říct. Netušila jsem, že Julia dokáže zahrát i zápornou roli. Za tuhle by si právem zasloužila Oskara.

 

Ale všichni tam hrají dobře. Ženské i mužské postavy. Ale tenhle film je o ženách. O tom, že ženy stárnou. O tom, že „Life is very long,“ v překladu „život je velmi dlouhý,“ citát T. S. Eliota. Myslím, že nejzásadnější větu celého snímku vysloví nejstarší dcera poté, když dostihne matku, která se v zoufalství rozeběhne jako šílená do polí: „Není kam utéct.“

 

Po skončení filmu, a to už se mi dlouho nestalo, jsme seděli v křeslech a vydýchávali ten film. A já jsem měla slzy v očích. Nebylo to dojetím. Prostě mě to dostalo. Až na samotnou dřeň. Jestli jste někdo ten film také viděl, zajímalo by mě, jak to na vás zapůsobilo.

 

Český trailer je zde: http://youtu.be/vmHXcBaMfy4

 

 

Míša z Plzně

Hepča Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !