Recenze původně vyšla na Sardenu 24. června 2004.

Konečně jsem si našel chvíli, abych v mezerách mezi prací na Sardenu a udržováním domácnosti v chodu si půjčil DVD Pirátů z Karibiku. Stačí jen chvíli propást premiéru, a už není jednoduché najít kino, kde se film promítá - a tak se k řadě titulů dostávám až když jsou k dispozici v půjčovně. Tím také nepřímo odpovídám na jeden starší komentář - zásoby SFFH v půjčovnách jsou rozsáhlé, stále doplňované (v současnosti to jsou podle mých odhadů tak čtyři stovky živých titulů a jejich počet měsíc po měsíci roste), a díky jepičímu životu kinoprojekcí stojí za to se čas od času ohlédnout zpátky a podívat se na poličky půjčoven.

Jako předloha k tomuto filmu posloužila atrakce zábavního parku (je to druhý podobný film, po The Country Bear). Režisér Gore Verbinski dokázal skloubit všechny prvky - scénář, triky, kameru, střih a samozřejmě také herce a jejich výkony - do vynikajícího výsledku. Námět je vcelku prostý - moře Karibiku brázdí loď Černá perla. Kapitán Barbossa (Geoffrey Rush) uloupil aztécký poklad a přivolal tak na sebe, svoji posádku i loď prokletí, nenajdou klidu, dokud poklad, který rozházeli v krčmách mnoha přístavů, nevrátí zpět.

Konflikt je vystavěn vzorně - tři hlavní postavy, tři hlavní motivy, k tomu kráska v nesnázích. Ve hře jsou vedle Barbossy ještě bývalý kapitán Černé perly Jack Sparrow (Johnny Depp) a syn Tkaničky Turnera Will (Orlando Bloom), vyváženost této poněkud maskulinní sestavy zajišťuje Elisabeth (Keira Knightley), dcera guvernéra Swanna, a jako vedlejší rušivý element je do příběhu povolán guvernérův podřízený Norrington.

Hlavní konflikt je soustředěn mezi Barbossu (snaha zařídit si vykoupení z kletby, a to za jakoukoliv cenu), Jacka Sparrowa (získat zpět velení lodi) a Willa Turnera (zachránit Elisabeth a vlastně i svůj život). Piráti totiž unesou Elisabeth v domnění, že v jejích žilách koluje krev Tkaničky Turnera, tekutina, kterou je třeba zkompletovaný poklad pokropit, aby se kletba zrušila. Vedlejší konflikt tvoří láska Elisabeth a Willa rozšířená Norringtonem na milostný trojúhelník.

Když se to takhle shrne do jednoho odstavce, je to drobíček nepřehledné - ale ve filmu je dostatek prostoru (přes 140 minut) pro to, aby se jednotlivé konflikty rozehrály, vyvíjely a přenášely mezi svými nositeli. Příběh vystavěla celkem čtveřice autorů, ovšem na rozdíl od řady filmů, kde taková kombinace vedla ke slátanině, v Pirátech je dosažen pozoruhodně dobrý účinek.

Johnny Depp si v tomhle filmu zahrál s evidentní chutí. Chvílemi jsem měl pocit, že jak scénáristé, tak Depp se při tvorbě této postavy inspirovali u Charlese Dickense, samozřejmě s výrazným posunem do komediální polohy. Osamělý fyzicky i citově, má Jack proti světu jedinou možnost obrany - svoji chytrost a výmluvnost, a oboje využívá až na horní hranici únosnosti. Na začátku probleskne trocha citu mezi ním a Elisabeth - to je v okamžiku, kdy ji zachraňuje život v hlubině moře. (U Jacka to je velmi výjimečný moment, navíc okořeněný skutečností, že divák v tu chvíli již oprávněně předpokládá, že Elisabeth a Will patří k sobě.) Jack přemlouvá, klame, podvádí, ale - a to se opět vrátím k Dickensovi - má v sobě zafixována svá osobní pravidla chování, kterých se poctivě drží. Jen se musíme smířit s tím, že se od našeho chápání poctivosti odlišují možná až příliš.

Will Turner prožívá ve filmu několikerý přerod. Z vynikajícího kováře, usedlého řemeslníka, se promění v záchrance Elisabeth, pak v běžence a pronásledovaného pomocníka zločince, a nakonec v akčního bojovníka. Mezitím a jaksi mimochodem pozná pravdu o svém otci, o kterém se domníval, že byl námořníkem na obchodní lodi, a musí se s tímto faktem nějakým způsobem vyrovnat.

Elisabeth - i přes svoji téměř neustálou přítomnost v ději - spíše doplňuje příběh, je trofejí, o kterou se bojuje, přesto její herecký výkon je na úrovni a dobře doplňuje ostatní hlavní postavy. Do ní zamilovaný Norrington trochu trpí schematičností a jeho závěrečná změna, byť formálně zachovávající jeho etické normy, je dost překvapivá.

Zatímco Barbossa, Will a Norrington jsou víceméně vypočitatelné veličiny, hlavní tíha dějových zvratů leží na Jackovi. Už po několika minutách je zřejmé, že je jak enfant, tak i terrible - možná dokonce trochu horrible. Jeho vynalézavost ho dokáže vytáhnout ze šlamastyk velmi šlamastykovatých - ve filmu je připomenuto, jak byl Barbossou vysazen na pustém ostrově za účelem úmrtí a už za tři dny se znovu snažil získat Černou perlu zpět. Postava Jacka hodně stojí na mimice Johnnyho Deppa, a kamera ji divákům často zprostředkovává v detailu, umožňujícím ji plně vychutnat.

Samostatnou kapitolou filmu jsou triky. Je velkou zásluhou Gore Verbinského, že se nenechal zlákat k samoúčelným trikovým ohňostrojům a že je podřídil příběhu. Přitom v některých scénách triky doslova nadzvedávají plátno, Industrial Light and Magic odvedly vynikající práci. Velmi se mi líbilo, jak měsíční světlo měnilo posádku Černé perly v kostlivce - ovšem jenom na těch částech těla, na které dopadalo. Když se Barbossa pohyboval na rozhraní stínu a měsíčního světla, hranice mezi masem a kostrou se držela přesně této hranice.

Puntičkář ve mně úpěl, když jsem viděl trochu trhané pohyby kostlivců sjíždějících po laně, ale pouhé dva nebo tři záběry tohoto typu na celý film považuji za zanedbatelný nedostatek. Hodně už bylo řečeno také o důslednosti výpravy filmu, o tom, jak věrně se držela toho, co o období ve filmu zobrazovaném známe. I tento prvek filmu, ač zdánlivě řadou lidí těžko ocenitelný, stojí za jeho diváckým úspěchem.

Poctivě odvedené řemeslo promlouvá k lidem, kteří je užívají, aniž by museli znát detaily mistrovy práce. To myslím plně charakterizuje i tento film jako celek.

Recenzi na Piráty z Karibiku - Truhlu mrtvého moře najdete zde nebo tady.