20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


FILM: Někdejší dětské hvězdy

22.9.2009

Michal Koblic a Míša Staninec

Před časem mi začalo vrtat hlavou, kam se asi poděli dva kluci, kteří na přelomu 50. a 60. let zářili na filmovém plátně a pak jako by se po nich zem slehla. Důvod byl samozřejmě prostý - oba na konci šedesátých let emigrovali. Byli to Míša Staninec, hvězda filmu Hry a sny, kde hrál ve dvou povídkách Ludvíka Aškenázyho (pak ještě v dalších třech filmech - Májové hvězdy, Vstup zakázán a Vyšší princip) a Michal Koblic, kterého nám dodnes připomíná rozkošné vyprávění Vladimíra Menšíka o filmu Práče, v němž hrál Michal malého kluka Františka.
Žijeme v době internetu, a tak jsem začal po obou "klucích" pátrat. Ukázalo se, že najít je ve světě není zas tak velký problém, zvláště když navíc vypomohl kamarád za "velkou louží", Petr Adler. Čekalo mě jedno velké překvapení: Vedle Vladimíra Pucholta, který dnes působí jako dětský lékař v Kanadě, jsou totiž Michal/Michael Koblic a Míša/Michal Staninec dalšími bývalými dětskými herci, kteří se v Americe a v Kanadě věnují lékařským disciplínám!
Michal Koblic, narozený 1. října 1951 v Praze, odešel v roce 1969 do Velké Britanie, kde vystudoval medicínu na University College of London a nyní působí jako kardiolog v Campbell River, v kanadské provincii Britské Kolumbie.
Míša Staninec, uznávaný stomatolog v San Franciscu, mi o sobě napsal: "Narodil jsem se 24. prosince 1952 v Chebu, do první až sedmé třídy Michal Staninec dnesjsem chodil v Omské v Praze-Vršovicích a v listopadu 1966 emigroval do Los Angeles. Bancroft Junior High School jsem tam dokončil v roce 1968, Fairfax High School, tamtéž, v roce 1970, University of California, Berkeley B.A. (Bachelor of Arts) v oboru biochemie jsem dokončil v prosinci 1974. Pak jsem navštěvoval University of California v San Francisku, B.S.(Bachelor of Science), D.D.S.(Doctor of Dental Surgery) jsem dokončil v červnu 1980 a Catholic University of Nijmegen v Holandsku, Ph.D., v prosinci 1999. Miloval jsem chemii, ale po pár letech studia jsem se zaměřil na biochemii, až jsem nakonec jsem přišel na to, že mě baví miniaturní ruční práce, a tak jsem přesedlal na stomatologii. Jsem ve svém povolání spokojen."
Jak je z předchozích řádek patrné, s oběma pány doktory jsem se úspěšně zkontaktoval a oba mi ochotně zodpověděli pár otázek, které jsem jim položil - jak věřím - i za mnoho našich pamětníků jejich dětské slávy. A tak se tedy o nich dnes můžete dovědět víc také vy.
Na který z filmů, v nichž jste hrál, máte nejhezčí vzpomínky?
M. KOBLIC : Co se počtu filmů týče, moje pochybná paměť registruje číslo deset, ale to bude nejspíš tím, že počítám i ty krátké - Jak se točilo Práče, Střevíčky a Hon na lišku.
Kromě Práčete, Králíků ve vysoké trávě a možná Oranžového měsíce to byly všechno zapomenutelné role. Nejhezčí vzpomínky mám na Práče, kde jsem se vyřádil s vojenskou technikou, a pak trochu na Oranžový měsíc, kde byla legrace se štábem, soustředěna hlavně na spory mezi fanoušky Sparty a Slavie.
M. STANINEC: Těžko říct, každé to filmování bylo něčím zajímavé. Ve filmu Vstup zakázán byla krásná příroda a různá dobrodružství v lese a u řeky. Na jiných filmech jsme pracovali v ateliéru, kde zas bylo plno zajímavých věcí, jako třeba umělý sníh, který na nás sypali. Skoro celá Vánoční povídka se filmovala takto v ateliéru. Pro maleho kluka to bylo opravdu fantastické. Z filmu Májové hvězdy si pamatuji na umělý kouř, který se dělal tím, že tam zapálili takový prášek. Samozřejmě, že jsem si trochu toho prášku vymohl na hraní!

Při filmování jste se setkal s mnoha našimi herci. Kdo z nich Vás dokázal jako kluka nejlépe pobavit? A který z pánů režisérů to s Vámi nejlépe "uměl"?
M. KOBLIC: Pan Menšík a pan Ťapák byli, jak tu říkají, "in a league of their own". Pak byla taky legrace s panem Skopečkem. Režiséři to uměli všichni, i když třeba způsob, jakým se mnou zacházeli, se nutně přizpůsoboval mému přibývajícímu věku. Pan Kachyňa to měl teoreticky nejtěžší, protože mně bylo jenom osm a o filmování jsem neměl páru. Na druhé straně mi ta role asi tak "seděla", že to šlo bez větších problémů. Králíci ve vysoké trávě byla na druhé straně mnohem náročnější role a kromě toho tam byla dětí celá parta, což občas negativně ovlivnilo pracovní morálku. Takže pan režisér Gajer to taky neměl lehké. Přesto výsledek byl podle mne výborný. Míša Staninec ve filmu Májové hvězdy
M. STANINEC: To je také těžko říct. Byli na mě všichni hodní. Pamatuji si zvlášť na pana režiséra Vošmika a také na pana režiséra Rostockije. Oba byli prima.

Vybavuje se Vám nějaká vypjatá situace při natáčení, kdy jste třeba nechápal, co od Vás režisér chce? Točil jste nějakou klapku vysloveně nerad?
M. KOBLIC: Většinou to nebyl problém pochopit, ale udělat to, to bylo někdy problematické. Vůbec první záběr na Králících vyžadoval jízdu na kole a pád s kola. Já jsem nikdy na kole moc dobrý nebyl a tohle (mužské) kolo bylo pro mě příliš veliké. Já nemohl dosáhnout na pedály a tak se první záběr natáčel asi 36krát...
Během své kariéry jsem byl několikrát ve filmu zfackován, což bych asi neřadil do své oblíbené zábavy. Později jsem ale měl pocit, že to dělalo větší potíže těm dospělým hercům, kteří mě museli fackovat.
M. STANINEC: Jednou při natáčení jsem měl udělat krok zpátky a "spadnout" ze skály, pod kterou mě chytali do nějaké deky. Stále jsem spíš skákal, než abych udělal jednoduchý krok, a tak se ta scéna točila mnohokrát a nakonec myslím, že ji úplně vypustili. Nepamatuji si, že by se na mě kvůli tomu někdo zlobil.

V dětství jste chodil jistě také rád do biografu. Který z tehdejších filmů si dodnes pamatujete, který na Vás udělal největší dojem?
M. KOBLIC: Do biografu jsem chodil rád, ale tolik si zase nepamatuji… Když už jsem pak byl starší, viděl jsem český film Atentát. Lepší pojednání okolností atentátu na Heydricha a jeho následků jsem neviděl ani před tím, ani po tom.
M. STANINEC: Asi Fantom Morrisvillu s Waldemarem Matuškou.

Nezastesklo se Vám v dospělosti někdy po světě filmu?
M. KOBLIC: Nikdy. No, možná kdyby mi někdo nabídl hlavní roli akčního hrdiny s partnerkou jako Peta Wilson nebo Lucy Lawless (nebo ještě lépe s oběma) asi bych o tom pár minut uvažoval. Jinak se radši držím kopyta.
M. STANINEC: Občas ano, ale v USA jsem k tomu prostě neměl přístup. Je to práce spojená se slávou, ale také s rozháraným životem, tak nevím jak by mi to bylo ovlivnilo život, kdybych u filmu zůstal.

Michael Koblic dnes, s manželkou

Poslední má otázka: Jakým jste dneska filmovým divákem? Máte nějaký oblíbený filmový žánr?
M. KOBLIC: Divákem jsem o něco méně vášnivějším, než jsem byl po emigraci v Londýně. Tenkrát jsem žil v relativní bídě. Přístup k televizi jsem neměl a moje zábava se sestávala z přečtení 2 - 4 knih z veřejné knihovny každý týden a jednou týdně z návštěvy do kina. Doháněl jsem co jsem mohl, veškeré zajímavé zahraniční filmy, které se v Československu nepromítaly. Stal jsem se expertem na londýnská kina: Kolik kde stojí vstupné, kde mají v určité dny slevu, kde je nejlépe sedět, kde hrají neobvyklé filmy a hlavně, jak se do specifických kin dostat (což v Londýně není vždycky lehké). Tenkrát v kinech na periferii dávali dva filmy za jedno vstupné, což bylo pro mne nad zlato. Michal Koblic ve filmu Práče
Dnes se hlavně dívám na DVD, do kina jdu jenom zřídka. Občas něco natočím z televize: někdy tu ukážou zajímavé filmy třeba ve tři hodiny ráno. A jestli mám nějaký oblíbený žánr? Žánr není tolik podstatný. Nejdůležitější je:
a/ Dobrý scénář. Bohužel, těch je teď v Hollywoodu méně a méně, tak hledáme zahraniční filmy. Kamarád mi občas pošle českou produkci, kterou bychom jinak neviděli (kromě, řekněme, Kolji nebo Tmavomodrého světa).
b/ Dobří herci. Podívám se například na cokoliv v čem hrají Emma Thompson nebo Anthony Hopkins.
c/ Dobré rvačky: Jackie Chan, starší filmy se Steve Seagalem, choreografie Yue Wo-Ping, šerm William Hobbse nebo Bob Andersona atd.
A pak také dobrá komedie - což asi patří pod bod a/.
M. STANINEC: Na filmy se dívám zřídka a pokud ano, tak mám docela rád ty staré, klasické. Z moderních filmů mám rád ty, které mají aspoň trochu intelektuálního zaměření, i když dobrý dobrodružný film občas také není k zahození. Jinak se ve volném čase věnuji především sportu a muzice, takže na filmy mně mnoho času nezbývá.
Děkuji, "páni kluci"! A hodně úspěchů!

foto: archiv autora
popisky k fotkám:
Michal Staninec dnes
Míša Staninec ve filmu Májové hvězdy
Michael Koblic dnes, s manželkou
Michal Koblic ve filmu Práče




Diskuse


idol
18:15
22.9.2009

Xaver 82.117
16:07
22.9.2009

jezevec
11:58
22.9.2009

Oskar
10:05
22.9.2009

figura
9:04
22.9.2009

magi
8:29
22.9.2009

;-)
9:04
22.9.2009

magi
9:19
22.9.2009

Marat
11:56
22.9.2009

magi
15:18
22.9.2009

Jarmila
6:38
22.9.2009

Hadí oči
1:12
22.9.2009

Saša
6:04
22.9.2009

Vaud
9:46
22.9.2009

jiří
10:00
22.9.2009

počet příspěvků: 16, poslední 22.9.2009 06:15









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.