29.3.2024 | Svátek má Taťána


FILM: Nedodržený slib

11.6.2009

Jiří Chlumský natočil podvratné drama o holocaustu

Když Martin Friedmann musí - spolu s ostatními sourozenci - na oslavě své bar micvy otci slíbit, že za rok zase dorazí k rodinnému stolu, tváří se nechápavě. I průměrně natvrdlý divák nicméně okamžitě ví, o co půjde: Martinova maminka totiž posmrkává, film se jmenuje Nedodržený slib a odehrává se na začátku druhé světové války, která slovenským Židům příliš nepřála. Následující peripetie nového snímku režiséra Jiřího Chlumského naštěstí nejsou tak předvídatelné - i když základní úhel pohledu na téma holocaustu se asi ani nemůže příliš změnit. Tento pohled sdílejí tak kvalitativně odlišné snímky, jako je Daleká cesta (1949) Alfréda Radoka, Obchod na korze (1965) Elmara Klose a Jána Kadára, Evropa, Evropa (1990) Agnieszky Hollandové, hollywoodizovaný Schindlerův seznam (1993) Stevena Spielberga či třeba nepovedený Poslední vlak (2006) Dany Vávrové a Josepha Vilsmaiera. Zdálo by se tedy, že příběh, který napsal česko-americký spisovatel a scenárista Jan Novák (Valmont, Báječná léta pod psa), v tak všestranně filmařsky prozkoumaném prostoru nemůže nabídnout nějakou inovaci. Nedodržený slib si však přesto udržuje inteligenci a svébytnost - především proto, že poctivě pracuje s osudy skutečného Martina Friedmanna. Ten během války (předtím, než zakotvil v americké emigraci) prošel natolik neuvěřitelnou školou života, že některé peripetie jeho anabáze působí ve filmu značně nepravděpodobně. Zase ovšem vyprávění dodávají zmíněnou nepředvídatelnou zajímavost. Nedodržený slib se odvíjí jako epizodické vyprávění, během kterého přímý a naivní mladíček prochází nejrůznějšími prostředími, která množstvím tragických zranění a ústrků zpevňují jeho lidskou slupku. Hrdinovo candidovské putování přitom utvářejí dva základní, různě se proplétající a ovlivňující motivy: jeho fotbalistická vášeň a všudypřítomný antisemitismus. Milovanou kopanou v rodných Bánovcích nad Bebravou musí Martin vinou zostřujících se protižidovských opatření přestat hrát, a proto přijme s nadšením možnost odejít dobrovolně do pracovního sběrného tábora v maďarské Seredi, jehož velitel je prý fanouškem tohoto sportu a podporuje místní fotbalové mužstvo. Pravdu poznává Martin teprve na místě, kam by se díky čilé aktivitě slovenských státních orgánů patrně dříve či později stejně dostal. Coby velitelově chráněnci se mu nicméně povede uniknout transportu do koncentráku - a jeho následující osudy určují podobně osudově náhodné vlivy: benevolence dalšího velitele mladíka přivádí do tuberkulozního sanatoria, odkud se mu daří utéct do kláštera, kde se skrývá téměř do konce války. Ten prožije mezi partyzány ve slovenských horách.

Zatímco scény válečného utrpení Martinovy rodiny a koncentráčnická sekvence jsou pojaty značně tradičně, právě finální epizoda (upomínající na segment z povídkového filmu Zbehovia a pútnici Juraje Jakubiska z roku 1968) působí "nejpodvratněji": autoři totiž ukazují, že hrdina musí svůj židovský původ úzkostlivě tajit i před partyzány. Scéna, v níž opilecký ruský velitel nechá popravit jednoho ze svých spolubojovníků jen proto, že je Žid, patří ve filmu k vůbec nejsilnějším. Hádám také, že se český ani slovenský divák od roku 1989 ještě nenabažil scén, ve kterých partyzáni nejsou předváděni jako spolek hrdinů s vymydlenými názory a chováním, ale třeba jako smečka vyhladovělých opilců, bezohledně drancujících horské vesnice a svou posedlostí zlatými zuby plně vytěžujících nevěřícné místní zubaře. V těchto okamžicích dramaticky laděné vyprávění šťastně sklouzává do tragikomedie a získává novou energii, která divákovi umožňuje vzdorovat i jeho lehce nadměrné metráži. Nedodržený slib právě v partyzánské epizodě nejotevřeněji pracuje s "nepopulárními" skutečnostmi, které musely zůstat pro československý historický film za komunistické cenzury většinou tabu. Podobně zajímavý jako antisemitismus, který hrdinu mění ve štvance v nejrůznějších prostředích, je motiv "pozitivně" a prakticky smýšlejícího Martinova otce (v podání Ondřeje Vetchého). Ten v hrozbu hitlerovského pogromu na Židy do poslední chvíle nevěří, nechce opustit majetek a postavení, které si vybudoval, a odmítne proto s rodinou emigrovat do Palestiny (kam ještě v poslední chvíli proti jeho vůli odjedou Martinovi starší bratři). Zatímco hlavní hrdina je postavou tak trochu a la these (kterou naštěstí od schematičnosti zachraňuje znamenitý herecký výkon teprve šestnáctiletého Samuela Spišáka), právě díky takovým detailům se film většinou šťastně vyhýbá banalitám. V po všech stránkách náročném a do značné míry kodifikovaném tématu tak režisér Jiří Chlumský překvapivě nachází žírnější půdu, než jakou mu poskytl kupříkladu žánr krimikomedie ze současnosti, zatížený schematickým scénářem Radka Johna, u filmu Prachy dělaj člověka (2006). Chlumský navíc velmi zdatně a dost osobitě navazuje na strategii, kterou zvolil pro svůj komediální debut Stůj, nebo se netrefím (1998), inspirovaný lehkovážným žánrem francouzských válečných veseloher. Nedodržený slib (jistě i díky Novákovu zajímavému scénáři) totiž nabízí ve vážnější poloze stejnou nevíru v jakoukoli ideologii a její kolektivní vyznávání jako tato nepříliš řemeslně povedená hříčka. Zatímco ovšem přesvědčení Martinova spoluvězně, který na koncentráčnické palandě horuje pro komunistické ideály rovnosti, zpochybní hrdinovy následující trpké zkušenosti, uvádí mne trochu do rozpaků scéna, v níž se zpanikařený rabín při příjezdu do lágru vzdává své víry (jiný duchovní správce - katolický kněz Jozef Tiso, v jehož kostele pomáhal mladičký Martin zvonit - se zase navzdory tradici křesťanského milosrdenství nelítostně opře do likvidace slovenských Židů). Hrdina se tak musí s vírou svých předků jakoby už provždy uzavřít do intimity svého nejhlubšího soukromí (což jen potvrzuje scéna, ve které se Martin nenápadně modlí hebrejsky během katolické bohoslužby). Zestárlý předobraz hrdiny, skutečný Martin Friedmann (který však přijal méně „zřetelné“ příjmení Petrášek), se objevuje na samotném konci filmu (což je vypravěčský prvek, který využil po vzoru Schindlerova seznamu i jiný tvůrce, který se inspiroval skutečnými událostmi - Matěj Mináč ve filmu Všichni moji blízcí/1999).

Kdybych takové dokumentaristické tečce za filmem přikládala nějaké obecnější vyznění, mohlo by se kupříkladu týkat pocitu, že svobodná realizace (nejen židovského) jedince se v moderních dějinách může jen stěží opírat o evropský prostor. Nabízí se tu tak drobné srovnání s tragikomedií Horem Pádem (2004) scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka, na jejímž konci se rovněž naznačuje, že jediná nepokřivená možnost existence se nachází kdesi v daleké emigraci. Generačně příbuzní autoři však na rozdíl od Chlumského tento pocit nepodpořili žádnými předchozími vypravěčskými argumenty. Nedodržený slib tak můžeme vnímat jako jistý protiklad jejich čecháčkovsky líbivě smířlivých příběhů (a to včetně tématicky lehce obdobného snímku Musíme si pomáhat/2000).

Nepřestává mi vrtat hlavou, jestli by svůj film Jiří Chlumský vůbec mohl podobně nekompromisním způsobem realizovat v Čechách - Nedodržený slib totiž svou zajímavostí podporuje představu, že v poslední době se pozoruhodně aktivizuje "dřímající" slovenská kinematografie, v jejímž rámci film vznikl. Do českých kin se nicméně na podzim chystá i zajímavý český příspěvek na téma holocaustu - psychologické drama režiséra Marka Najbrta Protektor. Takže bude co srovnávat.

Nedodržený slib
SR / ČR 2009, 129 min.
Režie: Jiří Chlumský
Scénář: Jan Novák
Kamera: Jám Ďuriš
Hudba: Michal Novinski
Hrají: Samuel Spišák, Peter Oszlík, Dušan Kaprálik, Ondřej Vetchý, Zuzana Porubjaková, Viera Topinková, Marián Slovák, Filip Renč, Ivan Romančík st.

Premiéra: 4. června 2009

Další autorčiny poznámky k filmovému a politickému dění najdete na jejím blogu AlenaProkopova.blogspot.com