29.3.2024 | Svátek má Taťána


FILM: Je „Osm hrozných“ porno?

23.1.2016

Slovo „pornografie“ neužívám v této úvaze v souvislosti s erotikou, ale chápu je tak, že záměrem autora porna je „lovit“ diváky skrz jejich signální soustavu. Včetně pudů.

Ten záměr se dodatečně jen „obalí“ záminkou. Z filmu Osm hrozných tento postup podle mě sem tam vykoukne a dobrým příkladem je závěr filmu. Podle mého názoru se tady Quentin Tarantino primárně rozhodl nafilmovat dva homosexuály, kteří se vzruší během uškrcení ženy, a teprve dodatečně vymyslil, jak to navléci, aby mu věc prošla.

Ale mám i mírumilovnější srovnání.

Nakladatelství Petr Štengl loni na podzim vydalo Šandovy Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči a nad stránkami té knihy se můžeme rozhodovat, zda by se lidi dneška v roli obětí brutálního transportu navzájem ničili sami, nebo zda lidská povaha disponuje podobnou tendencí od nepaměti. Taky proto, že se tato povaha v mnohém nemění. - Po zhlédnutí filmu Osm hrozných (2015) se lze rozhodovat obdobně.

The Hateful Eight

Aniž je to přiznáno, základem tohohle „Osmého Tarantinova filmu“ je krátká povídka Johna Wooda Campbella juniora (1910-1971) Who Goes There?(Kdo tam jde?, 1938), česky vydávaná pod titulem Kdo je tam?, ale prvořadě její druhá filmová adaptace z roku 1982, ke které složil minimalistický, nicméně o to působivější soundtrack Ennio Morricone, rovněž autor „několika not“ k Osmi hrozným.

Nová hudba vychází přitom v pár momentech právě z akustické stopy k Věci – a tady jen jednu připomínku. Diváci se někdy domnívají, že tóny ke snímku Věc si složil její režisér John Carpenter osobně, jelikož je rovněž výtečným skladatelem, ale to je podle všeho omyl.

Vraťme se ale ještě do let třicátých. Když psal kdysi John Campbell předlohu Věci, byl nepochybně silně pod vlivem spisovatele Howarda Phillipse Lovecrafta (1890-1937), který krátce předtím zemřel, a jestliže soundtrack filmu Věc může, jak řečeno, činit dojem, jako by si jej John Carpenter (nar. 1948) ideálně vytvořil sám a sám, pak starodávný Campbellův text působí stejně, jako by jej sepsal sám H. P. Lovecraft a jako by si jej jeho redaktor jen přivlastnil po jeho smrti. Neboť spisovatel John W. Campbell současně byl i redaktorem H. P. Lovecrafta, kterýžto mu zasílal své věci.

Je-li podobná lupičská hypotéza reálná, netuším a odpoví na to lovecraftologové, avšak je očividné, že Quentin Tarantino loni transpontoval právě Carpenterovu variantu prózy Kdo tam půjde? do Osmi hrozných.

Sám to ostatně přiznal. I když jinak vlastní práce nevykládá. A lze-li nazývat přiznáním konstatování čehosi očividného.

Ale „k věci“. Takřka každý, kdo někdy viděl Carpenterovu Věc s hercem Kurtem Russellem, mi dá za pravdu, že jde možná o nejpůsobivější horor všech dob. Tak jako jeho předloha se film odehrává v ledové, bílé, ale i temné Antarktidě a jedná se taktéž o science fiction.

To se jedná; otázkou ovšem zůstává, zda je vůbec třeba mimozemského či jakéhokoli jiného vetřelce uvnitř té lidské bytosti, který je vmáčknuta a tísněna uprostřed konzervy plné dalších lidí, ať už jde vagón anebo chalupu o jediné místnosti.

Je snad dotyčného vetřelce třeba i v jiné než metaforické podobě? Nejen Michal Šanda odpovídá „ne“ a „ta věc“ (jak kdysi recitoval i Pražský výběr) tedy nemusí být žádným Vetřelcem z břicha i stejnojmenného filmu, na který Tarantino v jednu chvíli taky naráží.

Věc je v nás. Rovněž uvnitř - a výjimky jen potvrzují pravidlo, přičemž bych neřekl, že to tvrzení vysloveně nadbíhá teoriím, podle nichž je člověk „od přírody zlý“.

Druhým nejpodstatnějším podnětem k Osmi hrozným je podle mého názoru nepochybně film Tenkrát na Západě (1968), neboť Tarantino přepracoval jeho ústřední brutální scénu a velice kontroverzně ji rozsekal na několik částí. Výsledek? Je tak šokující, až to snižuje tržby. To sice bývá „skutečným umělcům“ obyčejně u pr..., nicméně jisté mantinely Hollywood i dál a ve vlastním zájmu udržuje, což je podle mě dobře. A tak je Osm hrozných natočeno i neobyčejně korektně. Ryzí paradox? Nejspíš.

Ale přestože se jedná o „veledílo“, jež ostří reality neobyčejně rafinovaně tupí a které „vše nepředvádí“, ba ledacos paroduje, přiblížilo se - podle mého názoru - pornografii a lze spekulovat o samoúčelnosti při zobrazení násilí.

Jednou věcí bývá provokace, věc určitě žádoucí, a druhou věcí podbízení se signální soustavě diváka. Právě toho se bohužel Tarantino dopouští a Osm hrozných se přitom, myslím, konkrétně podbízí homosexuální menšině.

Až do té míry, že bude už vždycky „směrem do světa“ (a kdo je tam?) generovat více i méně podvědomou, ale nepochybně masovou averzi. A především tu ke gayům.

Skoro jenom v tom smyslu se taky jedná o pornografický film.

Je o principech a významu spravedlnosti, jak už připomněl Ondřej Neff, ale podle mého názoru to byla pouze záminka.

Osm hrozných. Scénář, režie a hlas vypravěče Quentin Tarantino. Kamera Robert Richardson. Hudba Ennio Morricone. Hrají Kurt Russell, Samuel L. Jackson, Jennifer Jason Leighová, Bruce Dern, Michael Madsen a další. 182 minut