Začátek sedmého Harryho Pottera je úžasný. I přes to, jak končila šestka, Yates stále dokazuje, že v budování napětí a atmosféry beznaděje dokáže zacházet dál, než jsme si vůbec uměli představit. Prostě žádné zdlouhavé rozpakování, ale rovnou detail na oči nového ministra kouzel, sdělujícího nám, že časy, které nastávají, rozhodně nebudou pěkné. A pak už jen série situací, ve kterých hrdinové odhodlaně a bez patosu opouštějí trosky svých bývalých životů, aby odešli do války. A takhle se film drží asi dvacet minut a divák už se připravuje, že až to skončí, povstane, a bude dlouho a hlasitě tleskat. Jenže pak se něco zvrtne. A už se to nespraví.

Pokračování recenze...