Mezi ty, které poslední dobou příliš často (pokud vůbec) neputují na plátna amerických a evropských kin, bezesporu patří animované filmy ze země vycházejícího slunce - Japonska.

Všichni si samozřejmě vybaví známý styl kreslení komiksu pojmenovaný manga (notně zprofanovaný seriálem o potvůrkách Pokémonech), jehož převedení do pohyblivých obrázků se zove anime. To se dále člení na další subžánry (o tom by vám měl ale vyprávět E. Kocourek), pokud to tak mohu říci. Některé z anime se k nám, díky bohatému rozšíření DVD v posledních letech, dostaly také. A staly se kultovními záležitostmi.

Stačí si vzpomenout na Heavy Metal, Vampire Hunter D, či Appleseed, nově "Stěhovavý hrad (Hauru no ugoku shiro) a samozřejmě na filmek, o němž se hodlám zmínit. Anime "Duch ve skořápce", nebo-li Ghost in the Shell 1 a 2.

Stylový a nefalšovaný akční kyberpunk. Jednička spatřila světlo světa v roce 1995 pod režií Mamorua Oshiia, což nikomu nic neřekne, pokud se nezmíníme, že předlohu napsal Shirow Masamune (vl. jménem Masanori Ota, téměř modla pro milovníky mangy).

Samotný námět je celkem jednoduchý. Ve světě blízké budoucnosti dosáhnou počítačové sítě ke hvězdám. Výhody komputerizace nicméně ještě nesmetly národy a etnické skupiny. Tak zní úvodní slova k filmu. Už v jedničce se tvůrci snažili navodit dojem matrixu (který vznikl trochu později).

Úvodní scénou se ocitáme v typickém japonském velkoměstě a při podivné policejní akci se seznamujeme s hlavními hrdiny příběhu. Majorem Motoko Kusanagi(ovou), kyborgem Batôem a lidským policistou Togusou. Následuji nápadité titulky se zelenkavými "matrixovskými" čísílkami (kdepak asi brali bratři Wachovští inspiraci?) a prostřihy zobrazujícími vznik kybernetické krásky Kusanagi.

Děj se pak točí ve velkém stylu okolo polapení tajemného Loutkáře (lepší by zajisté bylo označovat ho správným překladem slov Puppet Master, tedy Heinleinovským Vládcem loutek, tolik k titulkům). Při postupném odhalování rozsahu moci Loutkáře se seznamujeme s úžasným světem bez hranic. Lidé/androidi a kyborgové mají dobře známé zástrčky na zátylku, komunikace beze slov pouhým připojením, obrovské datové toky i rychlost komunikace, vozidla řízená myšlenkou, ...

K dalším vymoženostem patří termooptické maskování (vybavte si slavného Predátora a jste doma), vylepšení těl zvyšujících sílu i obratnost, stejně jako neuvěřitelné kousky policejního dua kyborgů. Nesmíme zapomenout zmínit mnohé krvavé boje, typické zpomalení záběrů a nezbytné černé sluneční brýle.

To vše však není nejdůležitějším záměrem tvůrců. Přese všechny akční scény, velice dobrou grafiku zachovávající poměry postav (už to nejsou staré disneyovky nerespektující velikosti), detailními záběry na technické vymoženosti, stejně jako fotograficky realistickými kulisami města a jeho ulic, se jim podařilo zachovat i myšlenky. Stísněnou atmosféru neznáma místy umocňuje i hudba, lépe řečeno velice sugestivní a depresivní japonské chorály.

Společně s majorem jsme nuceni se ptát sami sebe, jak daleko jsou kyborgové myslícími bytostmi, nakolik je důležitá lidská nepředvídatelnost v podobě Togusa, či co pro člověka bude znamenat nahrazení částí mozku hardwarem. Tajemný hacker Loutkář totiž využívá ke svému prospěchu lidí, kterým nahrazuje jejich skutečnou identitu a vzpomínky. Hackuje jejich duši.

V závěru se stáváme svědky excelentního vyvrcholení, odhalení identity Loutkáře a osudového sblížení s majorem Kusanagi. Zapomněl jsem se zmínit o drobnosti zvané intriky. Náš tým vyšetřovatelů spadá pod vliv šéfa Aramakiho, Sekci 9, proti níž stojí záměry ministerstva zahraničí, tedy Sekce 6.

..., dokonce i simulovaný zážitek nebo sen, jsou současně realita i iluze. Když se na to podíváš, všechny informace, které mohou člověka navždy pokořit, jsou jen kapkou v moři.

O úspěchu prvního pokračování nemůže mít nikdo soudný pochybnosti, není se tedy čemu divit, že v roce 2002 bylo natočeno volné pokračování. Úloha hlavní role byla z majora, která se stáhla ze scény společně s Loutkářem, přeorientována na Batôa a Togusu...

Jsou-li naši bohové a naděje pouhým vědeckým jevem, pak je třeba říci, že je vědecká i naše láska.

Dvojka se stejnému režisérovi rozhodně povedla a po vzoru Jaderníku přinesla dokonalý vizuální zážitek (holt počítačová grafika spolu s cell-spadingem). Úvodní titulky tentokrát ukázaly tvorbu robotů typu Hadaly (už tady spatříte vizuální dokonalost). Ti se totiž, napadeni podivným virem, vymykají Třem zákonům (ano Těm Třem zákonům robotiky) a zabíjejí své majitele, což se vydává vyřešit duo Batô/Togusa. Batô trpí komplexem ztráty majora a dokonce si pořídí psa (roztomilého baseta). Společnými silami a s ochraným dohledem majora (což pochopíme z plynutí děje) se jim podaří vše vyřešit (přece vám nevyslepičím úplně všechno).

Neočekávejte však tolik akce, ačkoli je také povedená. Bývá krátká a střídají ji dlouhé němé pasáže, kde se můžete pouze s otevřenou pusou kochat kulisami města a zapomínat na příběh, z čehož vás budou pravidelně probouzet dlouhé filozofické rozhovory Batôa a jeho lidského kolegy, stejně tak jako množství citátů východních moudrostí.

Nebojte se však nudy, děj je rozvláčný s jistým záměrem, alespoň u mě se tvůrcům podařilo pěkně vypasovat nervy k prasknutí a posunout dílo až k hranicím hororu s temnotou noiru. Gibsonův Neuromancer nebyl rozhodně veselý, ale pojem deprese zde dostala nový rozměr. Do popředí také postoupil pojem virtuální reality, protože hrdinové nejsou pomalu schopni rozlišovat mezi skutečností a snem, čímž tvůrci dokázali vystupňovat napětí a dokonalou nejistotu v závěru.

Proč jsou vyráběni podle ideálu lidského těla? Zajímalo by mě, proč lidé věnují tolik úsilí k vytvoření něčeho, co je jim podobné.

Charaktery hlavních hrdinů jsou vystavěny na zažitých okolnostech, ale více nebyly rozvedeny. Nebylo to potřeba, přesto mají jednu společnou charakteristickou vlastnost. Neustálé pochybování, tak příznačné pro svět, kde jsou mazány hranice mezi skutečností a počítačovými projekcemi.

Nad touto dvojicí filmů bych se určitě dokázal rozplývat ještě kilobyty a kilobyty textu, ale proč, když si vlastní názor můžete udělat až po jejich shlédnutí. Máte dvě možnosti. Buď si sehnat DVD verze nebo navštívit nějakou vysokoškolskou kolej, kde zajisté uspějete, ač pouze v DivX formátu.

Možná si po shlédnutí uvědomíte, jaký potenciál mohou mít pohyblivé obrázky. Když si vyberete dobrý scénář, jsou vaše možnosti neomezené a neexistují tu špatní herci...

Kôkaku kidôtai (1995, Ghost in the Shell) a Inosensu: Kôkaku kidôtai (2004, Ghost in the Shell 2: Innocence); Japonsko
Režie: Mamoru Oshii
Scénář: Shirow Masamune (komiks Koukaku-Kidoutai), Kazunori Itô, Mamoru Oshii (scénář)
82 a 100 minut