Jsem opilec za volantem. Starý opilec. Omlouvám se za to všem, co mě znají. Již 45 let jezdím osobním autem, převážně v opileckém stavu. Dopravní policisté mne při tom nikdy nechytli. Proč? Prostě jsem měl velké štěstí. Vlastně k tomu ani neměli mnoho příležitostí. Vždyť jsem najel pouhých 2,5 miliónu kilometrů. Zatím bez jediné nehody. Asi i v této oblasti mám už 45 let velké štěstí. Jsem prostě šťastný člověk. Tedy byl jsem. Do 31. prosince 2009.

Teď jsem se stal člověkem nešťastným, protože už si při svých často velmi dlouhých služebních cestách nemohu dát k obědu svou oblíbenou „jednu penaltu“ - v překladu „pivo desítku“. Stal by se totiž ze mne zločinec a to by se mi nelíbilo.

A tak si pro své uklidnění alespoň ulevuji konstatováním, že náš stát je zrůdný paskvil. Naši intelektuálně ubozí poslanci přijímají jeden zákon za druhým, a všechny takové úrovně, že by se z nich člověku mohlo udělat špatně. V jednom zapomenou uvést vyměřovací základ pro výpočet sociálního pojištění, ve druhém jsou ze mne schopni udělat zločince. Ve třetím vymýšlejí kontrolu kouře z komínů, v dalším „kladivo na lobbisty“.

Proč z nás všech poslanci dělají blbce, když například tvrdí, že kdyby byla zákonem stanovena maximální hranice ještě povoleného množství alkoholu v dechu, začnou se před jízdou automobilem opíjet i zatvrzelí řidiči-abstinenti?

Můj krevní tlak stoupá ke hvězdným výšinám, když si v novinách přečtu, že policejní hlídky dnes při kontrolách odchytily tolik a tolik opilců za volantem. Mohl bych totiž mezi nimi být i já, se svými 0,06 promile alkoholu v dechu, které jsem si právě teď naměřil. Potkat takového novináře, tak bych asi uplatnil pozměněný Švejkův slavný výrok: „Nazval jsi mne opilcem, tady máš přes držku!!!“

Skutečně podivuhodná je i česká statistika nehod, kdy některému z účastníků naměřili v krvi nějaké množství alkoholu. Jsou v ní uvedeny i nehody, které prokazatelně zavinil naprosto střízlivý řidič, který s srazil s řidičem, který „požil“. To je přece naprostý nesmysl. K takové nehodě by přece došlo, i kdyby oběť „nepožila“!

Znám lidi, kteří i se „záporným obsahem alkoholu v krvi“ řídí tak blbě, že nikdy neměli dostat řidičák. Ve většině vyspělých evropských států je stanovena maximální beztrestná hranice alkoholu a ve všech případech hledají zahraniční dopravní policisté reálného viníka nehody. Pokud je však skutečně viníkem řidič, který „požil“, je mu to přičteno k jeho škodě a následky nese on.

Pokud je pravda, že v této zemi kvůli úrovni jejích obyvatel nemůže být uplatněn rozumný přístup k alkoholu, a tudíž i stanovena maximální povolená hranice jeho obsahu v dechu řidiče, pak si dovolím konstatovat, že do Evropy prostě nepatříme.