Strávila jsem týden na Ukrajině, ve Lvově a v Chersonu, a třebaže to byla velmi zajímavá setkání, převažujícím dojmem bylo, že Ukrajina se v tom týdnu proměnila ve skutečné zimní království: fičel vítr, padal sníh a skoro všude se málo topilo. Ve Lvově jsem potkala staré (nejen) ukrajinské disidenty, v Chersonu zas mladé ukrajinské aktivisty, kterým jejich čeští kolegové z nevládek předávali zkušenosti. Bylo to zajímavé – a nesmírně příjemné bylo, že na obou setkáních (obě se konala na univerzitě v příslušném městě) vládla atmosféra naděje. Diskuse byly živé a všichni byli přesvědčeni, že se jim povede překonat, co je souží, a že se poměry v zemi přes všechny potíže obracejí k lepšímu. Doufejme.

Radovala jsem se z těch setkání vlastně méně, než bych byla měla a chtěla: byla mi skoro pořád příšerná zima. A tak jsem se ke konci toho cestovacího týdne už náramně těšila domů, kde nebude sněžit, vevnitř bude všude teplo, budu mít připojení k internetu a vůbec.

A právě když jsme vyráželi na cestu domů – nebylo to tak jednoduché, napřed čtyři hodiny z Chersonu do Oděsy a odtamtud v sedm ráno letadlem do Kyjeva a potom do Prahy –, se mne jedna milá dívčina zeptala, jestli vím, co je doma nového. Pochopitelně jsem nevěděla – a dozvěděla jsem se, že skupina poslanců chce obnovit trestný čin, který se za starých časů nazýval „hanobení republiky a jejího představitele“, nesl číslo paragrafu 103 a soud za něj mohl uložit trest do dvou let vězení. Vzteky mi přestala být zima...

Na začátku roku 1981 vydal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných sdělení číslo 232. Píše se v něm o případu Jiřího Černegy, kterému tehdy bylo pětadvacet let. Na oslavě jakési svatby se svatebčané vyfotografovali s obrazem prezidenta republiky a jeden ze svědků u soudu řekl, že zaslechl výrok „Vyfoť se s námi, když nás tak dobře živíš“. Ačkoliv bylo jasné, že ten výrok nepronesl Jiří Černega, který ani obraz ze zdi nesňal, ani nefotografoval, byl za to odsouzen na šest měsíců do vězení, a odvolací soud trest ještě zdvojnásobil. Proč právě Jiří Černega? Docela prosté: protože byl signatář Charty 77. Jako Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných jsme to tehdy komentovali: „Přesahuje naši představivost, jakým způsobem může snížit vážnost prezidenta republiky skutečnost, že jeho obraz byl vyfotografován se skupinou mladých lidí – a nic jiného před soudem prokázáno nebylo. Navíc se domníváme, že všichni občané jsou si před zákonem rovni, a tudíž by obdobným paragrafem měla být chráněna důstojnost každého občana.“

Poslanci tedy zřejmě navrhují, že by měla být chráněna důstojnost hlavy státu. A kdo ochrání důstojnost Miroslava Skalického, o kterém prezident Zeman na veřejném setkání s občany, tedy před desítkami, ne-li stovkami lidí, doslova a do písmene řekl, že „ten pán je vůl“? No co, měla jsem tušit, že doma je sice teplo, ale že to není všechno, na čem záleží.

LN, 18.11.2016