Denně jsme zaplavováni mnoha negativními zprávami a myšlenkami, které nám často berou radost ze života. Je dobré si občas uvědomit i to pozitivní a krásné kolem nás. Člověku je hned lépe.

Žijeme v nádherné zemi. Naše životní prostředí je k nám přátelské, zimy jsou většinou mírné, léta jsou příjemná, nemáme zde žádné extrémní přírodní úkazy jako hurikány, tornáda, tajfuny, zemětřesení, aktivní sopečnou činnost, tsunami, rozsáhlé požáry. Máme relativní dostatek vody, i když poslední sušší roky nám ukazují, že to není navždy. Máme dosud úrodná pole, krásné a rozsáhlé lesy, nádherné hory a řeky. Můžeme si vyjít do volné přírody bez obav z dravé zvěře nebo z jedovatých živočichů. Nebojím se říci: „Žijeme v ráji!“ Ano, není to ráj bez chyb, ale je to ráj.

V naší zemi žije dosud mnoho šikovných, skromných, poctivých, laskavých, pracovitých, podnikavých a inspirativních lidí. Tito lidé jsou solí naší země, jsou to nejcennější, co naše země má. Ukazují nám cestu, šíří kolem sebe optimismus i radost a jdou nám příkladem. Nezajímají se jen o sebe a záleží jim i na jejich okolí. Važme si těchto lidí a všímejme si více okolního světa.

V naší zemi se stále můžeme cítit bezpečně. Naše ženy i děti se mohou ve veřejném prostoru pohybovat svobodně a relativně bezpečně. Dnes již víme, že to není samozřejmost. Važme si toho a snažme se udělat vše pro to, aby tomu tak bylo i nadále.

Žijeme dosud ve svobodné zemi. Nelze však přehlédnout snahy o postupné omezování osobních svobod. Dirigismus státu neustále narůstá. Vážíme si svobody? Jsme ochotni za svobodu bojovat?

Předchozí generace nám naši zemi předaly v dobrém stavu. Nezavírám oči před zločiny komunismu a nechci si ani idealizovat naši minulost. Přesto si velmi vážím toho, co generace našich předků dokázaly. Jistě jsou na tom některé země lépe než my, ale jiné také hůře. Myslím, že dříve bylo více lidí pro svoji komunitu ochotno přiložit ruku k dílu. To je věc, kterou se v budoucnu budeme muset opět naučit. Dnešní abnormální stav, kdy se vše dělá pouze z dotací, odporuje zdravému rozumu.

Je zodpovědností nás všech, abychom naši zemi předali dalším generacím minimálně v tak dobrém stavu, v jakém jsme ji převzali my.

Václav Cílek ve svém příspěvku ve sborníku Povaha změny cituje svého přítele Medvěda Shashe: „Vy všichni Němci, Češi, Rakušané a vůbec lidi střední Evropy byste každé ráno měli pokleknout, políbit Zemi a pozdravit Slunce za to, že žijete v luxusních podmínkách, jaké má tady v Americe málokdo. Jenže vy to vůbec nevnímáte, takže se bojím toho, že někdo přijde a trochu s Vámi zatřese, abyste se vůbec probrali.“

Současný vývoj v naší zemi i v Evropě v nás vzbuzuje oprávněné obavy z dalšího vývoje. Vplouváme do turbulentního období. Snažme se přizpůsobit nové situaci a reagovat na nové výzvy. Používejme kritické myšlení a dělejme si vlastní závěry. Informací máme kolem sebe dost.

Nenechme se zastrašit. Toto je naše země, je to tedy náš „boj“, nikdo jiný jej za nás nevybojuje. Uvědomme si, že máme za co bojovat! I naše děti chtějí žít v ráji!